„Jímavý i vášnivý Koncert cis-moll Francise Poulenca svou symfonickou stylizací klavírního doprovodu klade velké nároky na interpreta, pianistka se jich však zhostila velmi úspěšně.“

„Do nejmenších detailů vyvážená i dynamická souhra, vynikla něha, noblesa i virtuozita bicích nástrojů a hluboké vzájemné pochopení obsahu skladby působilo až meditativně.“

„Byl to nádherný večer a dík za úspěšnou spolupráci patří především Moravské filharmonii Olomouc.“

Páteční večer 16. prosince v olomoucké Redutě se nesl ve znamení spolupráce domácí Moravské filharmonie Olomouc s českými akademiemi múzických umění. Zástupcem pražské AMU byl dirigent Václav Dlask, brněnskou JAMU reprezentovali klavíristka Anna-Sofie Mojzešová, dirigenti Marek Madeja a Tomáš Küfhaber a bicista David Paša. Orchestrální koncert nabídl publiku díla Dvořáka, Poulenca a Rautavaary a sklidil u něj velký ohlas.

„Dramatický příběh nevyzněl o nic méně přesvědčivě než originál.“

„Perfektní souhra obou instrumentalistek udržovala potřebné napětí.“

„Název cyklu naznačuje spíše odlehčenou hudební nadílku, ale publiku se tu dostává závažných a zajímavých témat.“

Nápaditost Moniky Knoblochové při vytváření dramaturgie programů „Hudebního salónu Café créme“ získala v průběhu let zaslouženě svou popularitu i publikum. Svědčí o tom i koncert, konaný již tradičně v bývalém pražském kostele svatého Vavřince 13. listopadu tohoto roku. Původně orchestrální podoba melodramu Jiřího Antonína Bendy „Ariadna na Naxu“ zazněla tentokrát v citlivé úpravě pro dva recitátory, flétnu a cembalo.

„Díky skvěle zvládnuté technice si posluchač snad ani nevšiml enormní náročnosti nespočetného množství běhů; místo toho zkrátka jen poslouchal tok hudby, což je podle mne u Mozarta velmi žádoucí – a zároveň velmi nesnadno dosažitelné.“

„Autor jasně ukazuje velmi solidní kompoziční techniku, kdy i s prostým tématem pracuje velmi nápaditě v oblastech barvy a imitací, velmi kompaktně a zároveň posluchačsky velmi přístupně.“

„Má druhá návštěva tohoto tělesa. Během relativně krátkého času, který mezi mými dvěma zážitky uplynul, jsem vypozoroval pozoruhodný pokrok.“

Dne 14. listopadu se konal v modlitebně Českobratrské církve evangelické v Praze na Vinohradech koncert studentského projektu Humble Orchestra pod vedením dirigenta Daniela Kadlece. Program sestával ze dvou skladeb. První byl Mozartův Klavírní koncert c-moll, ve kterém se jako sólistka představila klavíristka Klára Skalková, ve druhé polovině pak zazněla premiéra Symfonie č. 1 od skladatele Enrika Štece.

„Pan profesor Tuček mi pošeptal: Na tu jednou budeme jezdit do Vídně!“

„Eliška okamžitě sedla na vlak a přijela předzpívat. Nabídku dostala už po první árii: Vy jste naše Kostelnička!“

„Už o první pauze bylo znát, že jsou Vídeňáci překvapeni výkonem neznámé pěvkyně. A o druhé pauze už bylo jasné, kdo je hvězdou večera.“

Vídeňská státní opera v neděli vrátila na jeviště letitou, nicméně stále stejně působivou inscenaci Janáčkovy opery Její pastorkyňa v režii Davida Pountneyho. Pod taktovkou Seijiho Ozawy měla inscenace premiéru v roce 2002 jako koprodukce s Janáčkovou operou Národního divadla Brno. Tenkrát se ve Vídni zpívalo ještě v němčině a roli Kostelničky si na dlouhých devět let doslova přivlastnila fenomenální Agnes Baltsa, miláček vídeňského publika. Současné provedení už zní v češtině. Hudebního nastudování se ujal dirigent Tomáš Hanus, který svým pojetím Janáčka publikum doslova nadchl. A v roli Kostelničky září česká operní pěvkyně Eliška Weissová…

„Kdybych měla napsat, jaké pocity ve mne tento koncert vyvolal, řekla bych – tajuplnost, klid a vyrovnanost.“

„Pro mne osobně byla vrcholem Rakova koncertu jeho velmi emotivní skladba Živá a mrtvá voda, která vznikla v době covidových lockdownů.“

„Myslím, že mohu mluvit za všechny milovníky ‚klasické‘ kytary – tento koncert nejen naprosto naplnil, ale asi i předčil naše očekávání.“

V Nových Hradech bychom čekali nejen krásný starý hrad, ale město disponuje i zámkem. Na přelomu září a října se v malebném městečku kousek od rakouských hranic už pošesté konal Jihočeský kytarový festival.

„Violetta je náročná role a Lucie Kaňková se jí zhostila výborně. Její dynamický rejstřík ve mně maximálně rezonoval ve druhém a třetím dějství jak v dojemných pianissimech, tak i úpěnlivých fortissimech.“

„Představení je minimalisticky koncipované a kéž by si z toho vzali příklad ti, kdo ´obohacují´ podobně slavná díla o novátorské přístupy až základní ´revoluční´ pojetí.“

„Bruckner je stejně tak milovaný velkými a náhlými kontrasty božských pianissim, jako i majestátnými katedrálními plochami fortissimo – a alespoň ze čtrnácté řady bych si byl přál, aby celková zvuková úroveň orchestru byla povětšinou o stupeň nižší.“

Se dvěma čerstvými zážitky z pražského kulturního dění se na sociálních sítích a zároveň na portálu KlasikaPlus.cz dělí se čtenáři publicista a skladatel Alexander Goldscheider, žijící čtyři desetiletí v Británii, ale pravidelně se vracející do původní vlasti. Vyznává se současně z toho, jak se vyvíjelo jeho chápání smyslu psaní o hudbě – kritického v mládí, přejného a sympatizujícího v pozdějším věku.

Tématem příspěvku slovenské muzikoložky Silvie Fecskové je soustavné výchovné působení i prázdninové soustředění Komorního orchestru slovenských učitelů. Těleso se schází  jednou do měsíce o víkendu a jednou za rok na týden. Letos v létě tak byli jeho členové ve východoslovenském Bardejově. A na závěr měli koncert.

„Došlo mi, že nejlepší způsob, jak pochopit Janáčka, je začít ho hrát.“

„Jestli si hodně lidí myslí, že druhé housle mají vždycky lehčí part než ty první, tak se nepěkně pletou.“

„V té chvíli mi taktovka připadala jako kouzelná hůlka Harryho Pottera, která svou magií působila jen čirou radost ze hry a z úchvatného souzvuku flétny a smyčců…“

Víte, jaké hudební akce jsou nejlepší? Takové, ke kterým se musíte neustále vracet, a ze kterých cítíte příjemné rozechvění ještě hodně dlouho po jejich skončení. Letošní Novoměstské Slunohraní (jubilejní desáté, které proběhlo od 3. do 8. července 2022) takové každopádně bylo.

„Nebyl to Martinů sám, ale duch jeho tvorby byl v zachován.“

„Nádherný opus, který nebyl poplatný Otvírání studánek jako neoddiskutovatelnému vzoru, ale přesto v tom nejlepším slova smyslu hovořil jejich jazykem.“

„Kantáta Mikeš z hor přítomné vrátila na začátek, k touze, aby špatné odešlo a zůstalo to dobré, stálé...“

Komorní sbor Martinů Voices na Smetanově Litomyšli uvedl v premiéře komorní kantátu Pochovávání světla skladatele Jiřího Gemrota. Vznikla na libreto Vojtěcha Stříteského, který vyšel z odkazu básníka Miloslava Bureše, spoluautora Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Ke koncertu se vrací pravidelný návštěvník festivalových programů Jaromír Kašpar.

„Hudba se nedá exaktně změřit a mnohem zajímavější na ní je hledat nové možnosti, tvary, artikulace, barvy a vůně, než jen a pouze poměřovat všechno dvourozměrným metrem.“

„Nedokázal bych stát na pódiu a vytvářet hudbu podle partitury jednoho a přitom milovat druhého.“

„Martinů si vytvořil vlastní nezaměnitelný jazyk, ve kterém se snoubí velmi osobité harmonické cítění s rytmizovanou melodikou, kterou je lehčí poslouchat než hrát.“

Letos v červnu se dostalo studentce poličského gymnázia Miriam Kašparové jedinečné příležitosti zúčastnit se mistrovského kurzu uznávaného českého houslisty Ivana Ženatého. Konal se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka ve skladatelových rodných Hukvaldech. Svědectví o výuce spojuje čtenářka s odpověďmi Ivana Ženatého na její otázky.

„Vyzbrojený poznatkami a pevnými postojmi, Michal Potemra zanechal za sebou obdivuhodné dielo bibliografa s dôrazom na regionálnu bibliografiu na Slovensku.“

„Mária Potemrová odovzdávala svojim študentom nielen vedomosti, ale aj zapaľovala lásku k viacvrstvovej činnosti v hudobnej pedagogike, kultúre i profesionálnom hudobnom umení. Sprostredkovávala im dotyky hudby a inšpirovala múzou.“

„Svojich študentov doviedla na viaceré významné hudobné festivaly do Bratislavy, Budapešti, Viedne, Prahy, Brna či Varšavy. Naučila ich samozrejmej návšteve koncertov či operných predstavení a ich analytickému vnímaniu.“

Nedávna vedecká konferencia v Štátnej vedeckej knižnici v Košiciach – pri príležitosti storočnice narodenia manželov Potemrovcov, historika a bibliografa Michala Potemry a muzikoložky a hudební pedagožky Márie Potemrové – potvrdila pozoruhodnú skutočnosť: ako záujem o vedu, hudbu a históriu môže spojiť životné cesty dvoch ľudí a zároveň osloviť mnohých v ich okolí.

Stanislav Macura (6.3.1946–26.5.2022) patřil mezi několik výrazných dirigentských osobností, které spatřily světlo světa krátce po druhé světové válce a do českého hudebního života vstoupily v sedmdesátých letech minulého století. Začal se brzy objevovat u pultu předních orchestrů. Posluchačům i kritice imponovalo nejen jeho přesné a čitelné gesto, ale především porozumění a náročnost, s jakými přistupoval ke každému dirigentskému úkolu. Výsledkem byly koncerty, kterým Macura vtiskl typické, originální rysy své umělecké osobnosti a na kterých obecenstvo zaujal projevem naplněným hloubkou a silou výrazu. 

„Rázem se náměstí naplnilo, nadšení, někteří zprvu trochu udivení posluchači nešetřili potleskem!“

„Hodinu před tím se uskutečnil v Besedním domě komorní koncert a i toto prostředí bylo ozvláštněné.“

„A tak se koncert k pětasedmdesátému výročí založení JAMU v Brně vydařil ke spokojenosti všech.“

Ve středu večer se Brno rozeznělo hudbou, která se linula z Komenského náměstí, kde sídlí Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Open-air orchestrální koncert k pětasedmdesátému výročí založení brněnské akademie potěšil jak posluchače, kteří za ním přišli plánovitě, tak náhodné kolemjdoucí. O hodinu dříve se navíc v nedalekém Besedním domě konal koncert Orchestrální akademie Filharmonie Brno, kde se spolu s dalšími mladými umělci prezentovali také studenti JAMU.

„Pokud bychom označili červenec 1934 za zrození a křest Orchestru F. O. K., mohli bychom 12. květen 1942 považovat za jeho biřmování.“

„Z Václava Smetáčka doslova tryskal talent na všechny strany. Už každý z jeho jednotlivých počinů by méně energickému hudebníkovi vystačil na celoživotní kariéru.“

„Jak už bylo naznačeno, mnoho nechybělo a Václav Smetáček se ujal vedení jiného, v té době konkurenčního, tělesa s názvem Pražský symfonický orchestr.“

Dvanáctý květen je v dějinách české hudby významným dnem. Především jde o datum úmrtí Bedřicha Smetany (12. května 1884), které se posléze stalo i tradičním dnem zahájení festivalu Pražské jaro (poprvé dvanáctý ročník v roce 1957). Toto datum má však svůj velký význam i pro Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK (původně pouze Orchestr F. O. K.), neboť se podařilo po různých peripetiích tohoto dne v roce 1942 jmenovat jeho šéfdirigentem Václava Smetáčka.

„Do té doby povznesená nálada švitořících ptáčků v sále, kteří zde zůstávali po Rautavaarovi, se ráz změnil v magické očekávání pohádkového temna.“

„V samém závěru skladby, kdy posouval všechny možné, ba i téměř nemožné hranice hry na klarinet, odloží Karel Dohnal svůj nástroj. Do úplného ticha rozpřáhne ruce a kostým, ve kterém odehrál celý koncert, vytvoří vějíř rozevřeného pavího ocasu.“

„Skladba v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava pod vedením Petra Popelky působila velice naléhavě. Dirigent nechal rozeznít orchestr v plném symfonickém zvuku naproti jemným částem díla, které vynikaly svojí křehkostí.“

Čtvrteční kulturní dění v Ostravě zcela jistě ovládla Janáčkova filharmonie Ostrava spolu se sólistou Karlem Dohnalem a dirigentem Petrem Popelkou. Společným tématem celého večera se stala ptačí říše promítnutá do světa hudby. V programu tak vedle sebe stála jména Einojuhani Rautavaara, Anders Hillborg, Antonín Dvořák a Igor Stravinskij a jejich díla posluchačům předestřela pestrý obraz toho, jakým způsobem autoři k tématu přistupovali.

„Premiéra muzikálu Fun Home na Malé scéně DJKT se nesla v komiksovém duchu od samého počátku.“

„Nezastupitelnou roli zde hraje postava dospělé Alison, která se v podstatě po celé představení nehne z pódia, aby působila jako ústřední průvodce celou dějovou linií.“

„Všichni tvůrci a umělci byli na závěr oceněni nekončícím a ohlušujícím potleskem vestoje, kterým byl završen a potvrzen úspěch premiéry.“

Plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla v sobotu uvedlo v české premiéře nejúspěšnější broadwayský muzikál z roku 2015 – Fun Home. Tento v mnoha rovinách netradiční komorní muzikál o zdánlivě obyčejné rodince majitele pohřebního ústavu získal po uvedení na newyorské scéně dvanáct nominací na prestižní ceny Tony a proměnit se mu povedlo hned pět z nich. Kromě nejprestižnější ceny za nejlepší muzíkál to byla ještě ocenění za nejlepší libreto, hudbu a texty písní, režii a hlavní mužskou roli. Práva na dílo se plzeňskému divadlu podařilo získat jako třetímu v Evropě – a po odložené premiéře z roku 2021 ho konečně slavnostně uvést 26. února na českou scénu.

„Silné hudební cítění předával muzikantům a ti jakoby mu četli myšlenky, a tak se navodilo neskutečné silné propojení.“

„Za naprosto excelentní výkon musím v této skladbě vyzdvihnout trumpetistu Jiřího Houdka.“

„Aby se mohl hrát takový repertoár, je nutné ansámbl doplnit o hostující hudebníky z pražských i jiných českých orchestrů. Většina z těchto muzikantů hrají v Baborak Ensemble nebo v České Sinfoniettě.“

Západočeský symfonický orchestr měl v Mariánských Lázních další koncert řízený Radkem Baborákem. V publiku byla shodou okolností také harfistka Jana Boušková. Své dojmy ze hry kolegů a z vyznění celého programu zachycuje s nadšením a uznáním.

„Na příkladu historických varhan se ukazuje, že stávající ochrana je nedostatečná – a navíc i často obcházená.“

„Úředníci nemají možnost zasáhnout proti zahraničním restaurátorům, kteří nemají dostatečnou odbornou kvalifikaci, ale přesto mohou v Česku vykonávat restaurátorskou činnost.“

„Přispět ke zlepšení kvality práce při obnově kulturních památek lze dílčí změnou památkového zákona.“

Rok za rokem se objevují zprávy o neodborně restaurovaných varhanách. Vyrazilo mně dech, když jsem viděl a slyšel, jak někteří takzvaní restaurátoři dokážou památku zničit, píše Pavel Svoboda, varhaník a manažer, v současnosti navíc poslanec dolní parlamentní komory. Ve svém článku se věnuje profesionálnímu zajištění oprav kulturních památek obecně. Jak připomíná, nejde totiž jen o varhany: problém s neodbornými opravami je hlubší, dotýká se zákona o státní památkové péči, který je podle něj třeba revidovat, aby k podobným záležitostem už nedocházelo.

„Všichni umělci nás svým spontánním a pulzujícím výkonem přiváděli místy do varu jako na nějakém večeru v jazzovém klubu a ‚nutili‘ nás v duchu jamovat spolu s nimi.“

„Každý ze členů souboru dostal i dostatečně velký prostor blýsknout se svými sóly, která všichni svrchovaně naplnili.“

„Byl to strhující večer. Bravo!“

I v listopadu stále doznívá letošní naladění na hudbu Ástora Piazzolly, který by býval v březnu oslavil sté narozeniny. Ve čtvrtek 4. listopadu mu poctu složilo seskupení Tango Nuevo v doslova hvězdné sestavě Ladislav Horák, Ivo Kahánek, Jiří Vodička, Jaroslav Novák a Petr Ries. V jedné skladbě je navíc doplnil Martin Šulc, který na sebe strhl patrně největší pozornost svým loňským vítězstvím v televizní soutěži Virtuosos 4+. Koncert zazněl v rámci festivalu Kultura v srdci Prahy v sále Pražské konzervatoře.

„Ohromné 1 100. výročí mučednické smrti kněžny Ludmily vidíme v mlžném oparu celých českých dějin. Je to jejich úsvit.“

„Svatá Ludmila jako kněžna byla středobodem úsilí o stabilizaci mladého českého knížectví v situaci, kdy všichni bojovali proti všem.“

„Český národ trvá a žije právě těch asi tisíc sto let. Splnilo se přání svatého Václava a národ nezahynul, i když k tomu někdy chybělo jen málo.“

S odstupem dvou týdnů se vracíme ke svátku svaté Ludmily a ke koncertu, který k její poctě zazněl 19. září na Pražském hradě. Velkolepé výročí a jeho význam pro současnost připomíná v textu Pavel Smutný, advokát, mecenáš a prezident nadačního fondu Bohemian Heritage Fund. O koncertě jsme už psali zde.

„Karel Martínek ušel značný kus cesty na své umělecké dráze.“

„Bachova Fantazie a fuga c moll byla vědomě zařazena a stala se integrální součástí programu. Jak známo, Dupré Bachovo dílo považoval za nedílnou výbavu varhaníka.“

„Přídavek jen podtrhnul erudovanost a nevšednost hudebního uchopení protagonisty čtvrtečního večera.“

Ještě jednou se vracíme ke koncertu, který zazněl minulý čtvrtek v pražské bazilice svatého Jakuba. Na festival Audite Organum přijal pozvání Karel Martínek, který s sebou přivezl program zasvěcený památce Marcela Duprého. Tentokrát sdílí své postřehy z tohoto večera varhanice Miroslava Svobodová.