„Jsem v práci velmi precizní, což shledávám, že se teď příliš nenosí.“

„Harfisti tvrdí, že mám nejrychlejší trylek jednou rukou na světě, což je technický prvek, který byl v učebnicích u harfy zmiňován jako nehratelný.“

„Mé nové CD bude výjimečné, protože na něm zazní skladby, které jsem sama pro harfu upravila a nikdy nezazněly v této podobě ani na koncertním pódiu.“

Jana Boušková patří k těm českým umělcům, kteří náleží ke světové extratřídě. Za své postavení jedné z nejlepších světových harfistek vděčí své mamince, u níž vystudovala, své nezměrné píli a pracovitosti, smyslu pro preciznost a obrovskému nadání, kterého se jí dostalo. Ani jí se nevyhnul prakticky celosvětový koronavirový lockdown, který ovšem využila, tak jak je pro ní příznačné, k přípravě nového CD. A své studenty, které má od Londýna přes Prahu až k Tokiu a New Yorku, učila distančně.

„Ivana Michalovičová zahrála skladbu Ad vitam aeternam s velkou empatií a dá se očekávat, že Hurník pro tuto interpretku bude jistě v kompozici pro královský nástroj pokračovat.“

„Fantasie a fuga c moll Johanna Sebastiana Bacha nalezla v sólistce poučenou interpretku, která se bezpečně orientuje ve světě Bachovy hudby a hraje ji s velkým potěšením.“

„Závěrečná devátá část cyklu ‚Bůh mezi námi‘ ve stylizaci francouzské toccaty rozbouřila svatojakubský nástroj očekávaným fortissimem.“

Na šestém koncertu Mezinárodního varhanního festivalu v pražské minoritské bazilice sv. Jakuba dostala velkou koncertní příležitost nedávná absolventka Pražské konzervatoře, hudební fakulty AMU i roční stáže ve Štrasburku Ivana Michalovičová. Své vystoupení pečlivě připravila a provedla na vysoké úrovni. Je technicky jistá, stylově poučená a přecházela bez problémů mezi jednotlivými čísly programu, který působil značně mozaikovitě s příkrými kontrasty mezi jednotlivými skladbami. Klasicismus, 21. století, francouzská romantika, Bach a Messiaen za sebou tvoří značně nesourodou kombinaci. Dá se ovšem předpokládat, že sólistka chtěla ukázat své umění ze všech myslitelných stran a uspěla. Jen v rejstříkování všech skladeb si uložila zbytečnou askezi a překvapující nízkou dynamiku. Jakubský nástroj však nabízí mnohem barevnější paletu a neskonale víc možností, které ještě umocňuje vynikající akustický prostor chrámu.

Šestý koncert Mezinárodního varhanního festivalu, který pořádá spolek Audite Organum, se v bazilice sv. Jakuba v Praze uskuteční pozítří, ve čtvrtek 10. září, od 19 hodin. Nese podtitul Hudba na rozhraní a mladá varhanice Ivana Michalovičová v úvodu přednese Mozartovu Předehru C dur, KV 399 a poté Passacagliu a fugu Ad vitam aeternam (Za život věčný) Lukáše Hurníka ve světové premiéře.

„Skladbami se prolínal jeho pevný smysl pro stavbu hudebního díla, která tak stojí na pevných pilířích právě jako zdobená klenba chrámu.“

„Skladba inspirovaná známým biblickým příběhem přinesla řadu nápaditých barev a ploch, v nichž autor nechal varhany hrát ve stylizacích, které jim skutečně sluší.“

„Z kůru se nápaditě a barvitě linul stylizovaný zvuk kádinek a kotlíků alchymistů v rudolfinské Praze…“

Poslední srpnový čtvrtek patřil v pražské bazilice sv. Jakuba na Mezinárodním varhanním festivalu, který pořádá Audite Organum, koncertu Jana Hory. Lavice baziliky zaplnili posluchači téměř do posledního místa, aby vyslechli recitál jednoho z našich nejvýznamnějších varhaníků a varhanních pedagogů. Rád bych se podělil o zážitek, který se naskytl nám, kdo jsme ve zšeřelém kostele naslouchali (a díky videoprojekci i přihlíželi) „Alchymii varhan“, jak zněl podtitul koncertu.

Bazilika svatého Jakuba v Praze je od 6. srpna do 24. září dějištěm pětadvacátého ročníku Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum. V rámci přehlídky rozezní největší pražské varhany interpreti z Francie, České republiky, Ruska, Polska a Rakouska. Řadu osmi koncertů zahájí francouzský varhaník David Cassan, závěrečný koncert bude patřit ředitelce festivalu Ireně Chřibkové. Ke čtvrtstoletí své existence vydává festival DVD mapující poslední roky festivalových vystoupení.

„Každý varhaník touží zahrát si na velké varhany, které mu umožní prezentovat větší a závažnější díla světové varhanní tvorby.“

„Většinou to byly mé osobní kontakty, ale jak se festival stával známější, stále častěji varhaníci sami psali a přáli si na festivalu hrát.“

„Skoro v každém ročníku se dařilo, abychom vedle interpretace slyšeli i improvizaci v podání opravdových mistrů.“

V bazilice sv. Jakuba v klášteře minoritů v Praze na Starém Městě se od 6. srpna do 24. září uskuteční pětadvacátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu pořádaného Svatojakubským Audite Organum. Využívá varhany, které jsou se svými 8277 znějícími píšťalami největšími v České republice. Řadu osmi recitálů otevře francouzský umělec David Cassan a uzavře ji titulární varhanice baziliky a hlavní organizátorka a ředitelka festivalu Irena Chřibková. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus rekapituluje uplynulé čtvrtstoletí, dává nahlédnout do příprav přehlídky, uvažuje o interpretačním přístupu různých varhaníků a o osobitém využití nástroje každým z nich, ale vyjadřuje také obavy týkající se množství publika letos v létě.

„Ladislav Bilan, jr. elegantně a zaujatě rozprostíral barvy a melodie v širokém spektru, jeho hra zněla až impresionisticky.“

„Jan Čmejla hrál velmi soustředěně, neokázale, ponořený do sebe dokázal předat posluchači veškeré emoce.“

„Být klarinetistkou ve městě Hammeln, jistě by za Annou Paulovou kráčel početný průvod.“

Původně to měly být čtyři samostatné pražskojarní debuty. Vlivem známých okolností se však organizátoři rozhodli představit na prestižní festivalové scéně pozoruhodné mladé interprety alespoň v jednom večeru. Klavírista Jan Čmejla, bicista Ladislav Bilan, jr., klarinetistka Anna Paulová a houslista Eduard Kollert vystoupili v pátek 22. května na pražské HAMU. Vzhledem k vládním opatřením byl koncert streamován – jeho záznam je ke zhlédnutí na stránkách Pražského jara.

„Téma zpracovává postmoderně, bez prvoplánového přiznání niterné účasti, jako sled výjevů, obrazů i zamyšlení.“

„V katarzi zůstávají stíny, možná i otazníky nebo pochyby o vlastním postoji k biblické události.“

„V závěru skladby se zpívá o ženě, která šla ke hrobu a uviděla odvalený kámen a vzkříšeného.“

Křížová cesta kopíruje okamžiky, které se podle tradice, zčásti i podle Bible, odehrály během cesty Ježíše Krista od Piláta na Golgotu, tedy od soudu na jeruzalémské popraviště. V katolických kostelech jde nejčastěji o obrazy nebo reliéfní plastiky podléhající liturgické normě. Lukáš Hurník napsal Křížovou cestu jako pašijové oratorium. Mělo premiéru v roce 2011 v Hradci Králové. Tamní filharmonie pak účinkovala i při povedení díla na benefičním koncertě pro stavbu svatovítských varhan, který se uskutečnil na Pražském hradě 25. března 2018. Záznam je teď k vidění na Mall.TV a – podle autora – „bude tam viset, dokud neskončí karanténa“.

„Publiku neváhal nabídnout trochu efektu i hodně afektu, trochu skandálnosti či senzačnosti.“

 „Koupil zámeček u Krakova, skoupil pozemky všude kolem, založil arboretum a začal obchodovat se stromy. „Stromy už mě zajímají víc než hudba“, dal se slyšet, nevděčník.“

„Géniem byl spíše notograf, který malůvky mladého Pendereckého převedl do hratelné partitury.

Březen 2020 se do historie zapíše nejen kvůli pandemii koronaviru, ale také jako datum odchodu jednoho z hudebních velikánů. 29. 3. zemřel Krzysztof Penderecki. Nad jeho osobností, dílem a odkazem jsme se zamysleli nejen my, ale také hudební skladatel a šéfredaktor Českého rozhlasu D-dur Lukáš Hurník pro naši rubriku OsobnostPlus.

„Do Bachovy hudby se můžete nořit jakkoli hluboko - a vždy tam najdete něco ohromujícího.“

„Bach pokaždé ´zafunguje´, jak se dnes s oblibou říká.“

„Bach je nezničitelný.“

V sobotu 21. března a pak znovu v úterý 31. března uplyne 335 let od narození Johanna Sebastiana Bacha. Záleží na tom, podle kterého kalendáře, jestli podle toho, který platil v roce 1685, nebo podle toho dnešního. I tom hovořila KlasikaPlus se skladatelem a sbormistrem Lukášem Hurníkem. Nicméně hlavní otázky se týkaly Bachovy hudby. A protože je zpovídaný šéfredaktorem stanice D–dur Českého rozhlasu, která nabízí 24 hodin denně klasickou hudbu, tak samozřejmě přišla řeč i na aktuální vysílání k Bachovu výročí.

„Katalog nakladatelství Triga se stal třetím pilířem notových sbírek Českého rozhlasu,“

„Ivan Kurz se hluboce sklání před ideály, které Václava Riedlbaucha vedly k založení vlastního nakladatelství.“

„Další argument, proč mají veřejnoprávní instituce podle Lukáše Hurníka smysl.“

Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu získalo obsah katalogu nakladatelství Triga. Bude tak formu prodeje i pronájmu nabízet veřejnosti notové záznamy dalších více než dvou stovek hudebních děl. Jde o komorní, vokální nebo orchestrální skladby od tří desítek současných tuzemských skladatelů starší i mladší generace, včetně kompozic Václava Riedlbaucha, z jehož pozůstalosti archiv pochází.

„Vysoká muzikálnost a sympatické pohroužení do hudby oslovily obecenstvo především ve skladbách Petra Ebena a Lukáše Hurníka.“

„Nápaditý program měl vhodně zvolené dominanty i jejich odlehčení.“

„Půvabným zpestřením byly Haydnovy miniatury pro mechanický píšťalový hrací stroj.“

Již 80. varhanní podvečer v evangelickém kostele U Salvátora potvrzuje, že nenápadné koncerty první středu v měsíci na nové varhany firmy Eule z německého Bautzenu si od roku 2011 našly své obecenstvo a obohacují pražský hudební život. Příležitost k vystoupení dostávají spíš naši mladší varhaníci a varhanice, kteří této možnosti rádi využívají a svým hráčským elánem a nadšením oživují velebné zvuky královského nástroje.

„Ne, prostředí vážné hudby opravdu není podivné, klasika skutečně není nic divného…“

„Úprava je z pera Otomara Kvěcha. Viléma ani Kateřinu nijak nešetřil.“

„V první, kratší části skladby pokus hoboje a harfy vyměnit si role a způsob hry, opuštěný však brzy jako neproveditelný.“

Servírka roznáší mátové čaje a číše vína, zvukař dolaďuje na klikách úroveň, harfistka si chystá noty a hobojista naposledy zkoumá strojky. Nová kavárna Českého rozhlasu zažívá první přímý koncertní přenos. Venku je modrá tma, začíná pršet. Občas někdo z kolemjdoucích nahlédne velkou rozzářenou výlohou dovnitř, do prostoru plného žlutavého světla. Je neděle, osm hodin, po Vinohradské právě projíždí třináctka a Lukáš Hurník bere do ruky mikrofon: Dobrý večer, vážení posluchači…

„Klišé? Ano, ale hezké, ne?“

„Psaní pro harfu je nevyzpytatelné a skláním se před všemi, kteří se do toho pustí.“

„Když hudbu, tak preferuji živou. Ten zážitek se nedá ničím nahradit.“

V nové Kavárně Českého rozhlasu pořádají KlasikaPlus.cz a stanice Český rozhlas D-dur jako blízcí partneři v neděli 3. listopadu od 20 hodin společný koncert, po roce v pořadí už druhý. V přímém přenosu zahrají harfistka Kateřina Englichová a hobojista Vilém Veverka skladby Maurice Ravela, Luboše Sluky, Lukáše Hurníka a Clauda Debussyho. A určitě také o sobě a o hudbě, kterou hrají, promluví. Program nese název Impressions a Kateřina Englichová v rozhovoru pro KlasikuPlus uvažuje mimo jiné právě nad hudebním impresionismem. Ale i nad tím, jak hudbu přibližovat slovy.

„Pro skladatelský styl Lukáše Hurníka je typická stylová syntéza.“

„Byl to klasicky pojatý Schubert, bez tempového nebo harmonického experimentování, který plně odpovídal náladě publika.“

„Jiří Bárta je violoncellista velmi emotivní, rád tvoří přímo na koncertě.“

Jedno ze čtyř nejstarších komorních těles v Evropě, Pražský komorní orchestr, kromě běžného klasického repertoáru už několik let uvádí díla soudobých skladatelů. Zatím premiéroval přes stovku děl českých i zahraničních autorů a dokonce si skladby přímo objednává. Jednu světovou premiéru slyšeli i posluchači v Rudolfinu 18. června. Jako sólistka vystoupila Barbora Řeřichová.

„Do roku 1829 vládla kulturní Evropě soudobá hudba.“

„Mendelssohn svým epochálním provedením vrátil Bacha na koncertní pódia, o pár let později totéž udělal s Händelem, Lassem a Palestrinou. Otevřel tak cestu k nové tradici provádění historické hudby.“

„Zdá se, že hudební umění prochází jakousi křížovou cestou. Zvláště v této zemi zřejmě právě absolvujeme některé z těch bolestivějších zastavení.“

Dnes večer zazní v Rudolfinu Matoušovy pašije Johana Sebastiana Bacha v podání souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, řídí Václav Luks. Představují jeden z vrcholů nejen německé barokní, ale evropské hudby vůbec. Dnes už je běžné, že se k nim můžeme vracet. Ještě před sto devadesáti lety bychom je ale neměli možnost nikde slyšet. Až legendárním uvedením těchto pašijí Mendelssohnem začala v roce 1829 renesance zájmu o hudbu nejen lipského kantora. Nad malým výročím návratu starší hudby na koncertní pódia se pro KlasikuPlus.cz zamýšlí LUKÁŠ HURNÍK, skladatel, šéfredaktor ČRo D-dur a také umělecký vedoucí sboru Gaudium Pragense. (Mimo jiné i ten brzy chystá koncert symbolicky složený z děl obou, tedy Bacha i Mendelssohna, včetně výběru z Matoušových pašijí – za týden 17. dubna v sále Husova sboru v Dejvicích.)

„Česká mše vánoční Hej mistře Rybu paradoxně poškodila a udělala z něj autora jedné skladby.“

„Co jde od srdce, jde k srdci.“

„Jakub Jan Ryba byl renesanční osobnost a umělec mimořádného talentu.“

Pět koncertů, mši, odbornou konferenci a interpretační kurzy s workshopy nabídne II. ročník hudebního festivalu Jakuba Jana Ryby. Začne 28. dubna v Rožmitále pod Třemšínem, tedy v rodišti slavného skladatele. Další program ale proběhne také v barokním areálu Skalka v Mníšku pod Brdy, ve Starém Rožmitále a na zámku v Březnici. Závěrečný koncert v Praze, v chrámu Sv. Mikuláše na Malé Straně, pak nabídne světovou premiéru Nešporních zpěvů J. J. Ryby.

„Veškeré dění na pódiu snímaly kamery.“

„Do všech těchto témat Lukáš Hurník čile zapojoval dětské publikum.“

„Po skončení koncertu jsem byl svědkem pochvalných reakcí dospělých a nefalšovaného nadšení dětí.“

V oranžové abonentní řadě Filharmonie Hradec Králové, tedy v sobotních odpoledních koncertech pro velké i malé posluchače, zazněla 1. prosince pestrá hudba napříč staletími, s průvodním slovem Lukáše Hurníka na téma Vynálezy a patenty. Těleso pod taktovkou japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho hrálo s chutí a naplno, stejně tak sólisté. Vítaným doprovodem slov byly obrazové projekce v zadní části orchestřiště. Veškeré dění na pódiu snímaly kamery, což návštěvníkům umožnilo vidět každý detail z bezprostřední blízkosti a být tak vtažen do procesu poznávání.

„Krásným příkladem hudby Shakespearovy doby jsou písně Johna Dowlanda.“

„Harmonický i rytmický podklad tvoří kytara a housle dodávají zpěvu další protihlas.“

„Dalo by se asi říci, že Ondrovi Kukalovi se asi píseň psala sama.“

Sopranistka Lucie Silkenová, jazzová zpěvačka Markéta Foukalová a Duo Teres za týden pokřtí nový soudobý cyklus na pomezí klasiky a jazzu. Hlavním tématem se stal William Shakespeare a jeho Sonety. Vybrané texty zhudebnili renomovaní čeští a slovenští skladatelé, Štěpánka Balcarová, Matej Benko, Martin Brunner, Juraj Filas, Lukáš Hurník, Jiří Chvojka, Ondřej Kukal a Zdenek Merta. Komplet právě vyšel na CD s názvem “Shakespeare’s Sonnets”. Hostem nahrávky je i herec Jaromír Meduna. Víc o celém projektu řekl KlasicePlus kytarista Tomáš Honěk z Dua Teres a poskytl nám tři ukázky.