„Půlstoletí existence tělesa, jímž kdysi prošly a stále procházejí stovky dětí, je již důvodem k velkým oslavám. A dodejme, že Tachovští se této příležitosti chopili vskutku velkoryse. Celý týden před sobotním koncertem Tachovského dětského sboru 20. května však neznamenal jen oslavovat, ale také tvrdě zkoušet.“
„Rekonstrukce jízdárny ve Světcích (v Evropě druhé největší po Vídni) bylo pro Tachovsko velkým štěstím. Získalo tak akusticky dobře fungující prostor, který by mu mohlo leckteré město v Čechách závidět.“
„Toho dne mu náležela sbormistrovi Josefu Brabencovi mnohá slova díků a uznání, a to nejen z řad oficiálních hostů, ale především od bývalých členů sboru. Nepřeháníme, prohlásíme-li, že se tento skromný a stále vitální dvaaosmdesátník, nositel řady ocenění, podstatnou měrou zasloužil o hudební kultivaci několika generací v životě tohoto města.“
Tachovsko se po druhé světové válce přiřadilo k oněm odlehlým a bolavým koutům naší republiky, z nichž se s vysídleným obyvatelstvem vytratily i po několik staletí budované kulturní tradice. Oblast se stala periférií, do níž se jen málokomu chtělo investovat svůj pracně nabytý vzdělanostní kapitál. Toto vakuum naštěstí nemělo dlouhého trvání. Koncem 60. let tam vyrostli jedinci přesvědčení o užitečnosti a smyslu soustavného hudebního vzdělávání, pěstovaného v rámci širšího kolektivu. Jedním z nich je i učitel Josef Brabenec, spoluzakladatel Tachovského dětského sboru. Těleso si v sobotu koncertem v Jízdárně Světce připomnělo půlstoletí existence.
