PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Kušejovu inscenaci Figarovy svarby považuji za režijně značně nedotaženou a nedůslednou, což platí nejen pro vedení postav a zacházení s dějovou strukturou, ale i pro celkové tempo a způsob práce s vizuální stránkou produkce.“

„A jak obstála hudební a představitelská stránka nové ‚Figarky‘? Pokud mohu posoudit, tedy o mnoho lépe.“

„Osobně mám ale za to, že každý, kdo dokáže ocenit divadelní inscenaci s jasným názorem, vnitřní logikou, důmyslnou prací se zvolenou symbolikou i překvapivou pointou, našel pro Warlikowského přístup k Verdimu a Shakesperovi pochopení.“

Počasí chladné, setrvale uplakané a opravdu podzimní – o konání prestižní přehlídky jménem Salzburger Festspiele svědčily spíš všudypřítomné vlajky, bannery a poutače, než zástupy kulturychtivých návštěvníků v ulicích. Festival ale přesto v plném proudu, a zájem o něj potvrzoval i fakt, že všechny reprízy obou operních inscenací, kvůli kterým jsem přijel, byly beznadějně vyprodané.

„Semele je oratorium na světské téma, které Händel napsal během jednoho letního měsíce v roce 1743.“

„Režisér Guth ctil hudbu a veškeré akce na jevišti důsledně vycházely právě z dokonalé znalosti Händelovy partitury a z respektu, který k ní Guth chová, což je u dnešních režisérů spíš ojedinělé.“

„Guthovy nároky na ztvárnění jednotlivých rolí byly značné a všichni je bez problémů zvládli.“

Pokud operní soubor v kterémkoliv divadle vede vzdělaná umělecká osobnost, na repertoáru nejsou jen opery od Mozarta po Pucciniho, ale i opery barokní – před Mozartem existovala opera již více než 150 let. Dále klasika 20. století i díla zcela současná (podotkněme, že od smrti Pucciniho v příštím roce uplyne už sto let). To mají na paměti například v Bavorské státní opeře v Mnichově. Současný intendant Serge Dorny přinesl do repertoáru Purcellovu operu Dido a Aeneas a Händelovu Semele. Druhá jmenovaná se stala jednou ze dvou premiér letošního Mnichovského operního festivalu, kdy byla uvedena celkem pětkrát před beznadějně vyprodaným hledištěm Divadla prince regenta. Premiéra Semele se konala 15. července 2023.

„A proč se vracím do Prahy, když jsem slíbil detailnější ohlédnutí za novou inscenací Gluckova Orfea a Eurydiky ze salcburského Svatodušního festivalu? Zkrátka proto, že celkový dojem z této produkce měl k vyznění posledního pražského koncertu velmi blízko.“

„Opravdu jde hrdina osvobodit Eurydiku, nebo se vše odehrává pouze v jeho snech či představách? Dost možná, že to druhé.“

„Rakouská státní tajemnice pro umění Cecilii Bartoli udělila prestižní titul rakouské komorní pěvkyně. Ocenění, které náhodou, či úmyslně přichází v důležitém zlomu zpěvaččiny kariéry?“

Salzburger Festspiele Pfingsten (Salcburský svatodušní festival) je název akce, který už jedenáctým rokem umělecky vede italská mezzosopranistka, brzy sedmapadesátiletá Cecilia Bartoli. Ve vůdčí roli se představila i v inscenaci Gluckova Orfea během hvězdami nabité čtyřdenní akce.

„Její přítomnost na scéně je vše, jen ne odtažitost.“

„Těleso užívající dobové nástroje přidávalo dravý styl rychlých temp, emotivnost temp pomalých a mimořádně velké, až manýristické bohatství dynamiky.“

„Vypálila takovou pěveckou ekvilibristiku, že nebylo pochyb, že jí to bude skvěle zpívat ještě hodně dlouho.“

Italská diva Cecilia Bartoli přijela do Prahy s barokním programem nazvaným Farinelli a jeho současníci. Doprovodil ji barokní orchestr Les Musiciens du Prince – Monaco. Nedělní koncert ve Smetanově síni, prokomponovaný bez pauzy do jednoho pásma, se i s přídavky protáhl skoro na dvě hodiny. Byl postaven na neokázale samozřejmé virtuozitě, ale ještě víc na ztišeném cituplném výrazu. A vygradoval zábavně, protože komediantku v sobě tato pěvkyně prostě nezapře.

„Projekt Farinelli et son temps je portrétem jednoho z největších kontratenoristů své doby Farinelliho a hudby, která pěvce inspirovala.“

„S Johnem Eliotem Gardinerem hraji už dvacet let a jeho přesvědčení, vášeň i touha proniknout do emocionálních hlubin každého díla, ke kterému přistupuje, na mne stále mají obrovský vliv.“

„Jsem přesvědčen, že každý výkon by měl být historicky poučený bez ohledu na to, zda se jedná o díla Claudia Monteverdiho nebo Steva Reicha.“

Renomovaný skotský violoncellista Robin Michael zastává prestižní posty ve třech proslulých orchestrech. Je vedoucí violoncellové sekce a sólistou Les Musiciens du Prince-Monaco, prvním violoncellistou Orchestre Revolutionnaire et Romantique a sólovým hráčem Les Siècles. Věnuje se rád také hře komorní a natáčí sólová alba se svými kolegy, z pozice prvního hráče spolupracuje s řadou zahraničních těles. V Praze se představí v projektu Farinelli et son temps / Farinelli a jeho doba…