„Do Bachovy hudby se můžete nořit jakkoli hluboko - a vždy tam najdete něco ohromujícího.“
„Bach pokaždé ´zafunguje´, jak se dnes s oblibou říká.“
„Bach je nezničitelný.“
V sobotu 21. března a pak znovu v úterý 31. března uplyne 335 let od narození Johanna Sebastiana Bacha. Záleží na tom, podle kterého kalendáře, jestli podle toho, který platil v roce 1685, nebo podle toho dnešního. I tom hovořila KlasikaPlus se skladatelem a sbormistrem Lukášem Hurníkem. Nicméně hlavní otázky se týkaly Bachovy hudby. A protože je zpovídaný šéfredaktorem stanice D–dur Českého rozhlasu, která nabízí 24 hodin denně klasickou hudbu, tak samozřejmě přišla řeč i na aktuální vysílání k Bachovu výročí.
„Do roku 1829 vládla kulturní Evropě soudobá hudba.“
„Mendelssohn svým epochálním provedením vrátil Bacha na koncertní pódia, o pár let později totéž udělal s Händelem, Lassem a Palestrinou. Otevřel tak cestu k nové tradici provádění historické hudby.“
„Zdá se, že hudební umění prochází jakousi křížovou cestou. Zvláště v této zemi zřejmě právě absolvujeme některé z těch bolestivějších zastavení.“
Dnes večer zazní v Rudolfinu Matoušovy pašije Johana Sebastiana Bacha v podání souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, řídí Václav Luks. Představují jeden z vrcholů nejen německé barokní, ale evropské hudby vůbec. Dnes už je běžné, že se k nim můžeme vracet. Ještě před sto devadesáti lety bychom je ale neměli možnost nikde slyšet. Až legendárním uvedením těchto pašijí Mendelssohnem začala v roce 1829 renesance zájmu o hudbu nejen lipského kantora. Nad malým výročím návratu starší hudby na koncertní pódia se pro KlasikuPlus.cz zamýšlí LUKÁŠ HURNÍK, skladatel, šéfredaktor ČRo D-dur a také umělecký vedoucí sboru Gaudium Pragense. (Mimo jiné i ten brzy chystá koncert symbolicky složený z děl obou, tedy Bacha i Mendelssohna, včetně výběru z Matoušových pašijí – za týden 17. dubna v sále Husova sboru v Dejvicích.)
„Uši mi otevřela až nahrávka Roberta Huga z roku 1999. Komorní orchestřík se krásně doplňoval s dřevěnou barvou dobových varhan a sólisté předváděli umění, které do té doby česká hudební pedagogika skoro neznala: frázování.“
„„Rybovka se nezkouší“, dozvěděl jsem se při domlouvání termínu na zkoušku.“
„Kolik Čechů dokáže plně vnímat komplexní hodnotu Novosvětské nebo Mé vlasti? Ale Rybovka je tu pro všechny.“
Novou komorní řadu koncertů dnes zahajuje Pragovka for Music v pražské továrně Pragovka u stanice metra Kolbenova. Sice to je na první pohled netradiční místo pro kulturu, ale důvodů je víc. "V Pragovce ale umíme přizpůsobit prostor koncertujícímu ansámblu. Umíme se prostorově přizpůsobit vokální hudbě, vytvořit intimní atmosféru pro „komořinu“ i nabídnout monumentální industriální halu pro větší projekty," vysvětluje dramaturg projektu Lukáš Hurník a dodává: "Neříkáme, že hudba je jen jedna. Naopak, chceme ukázat, kolik tváří hudba má a jak se navzájem mohou inspirovat." Pragovka for Music se zaměřuje na komorní hudbu překračující stylové hranice, přinášející ale nápaditost, muzikálnost, originalitu. Dnes od 19 hodin tam zazní Shakespearovy sonety zhudebněné soudobými skladateli jazzově i klasicky, které přednesou sopranistka Lucie Silkenová, jazzová zpěvačka Markéta Foukalová a Duo Teres, které tvoří houslistka Lucia Fulka Kopsová a kytarista Tomáš Honěk. O tomto cyklu už jsme informovali v článku Shakespeare v nových skladbách. V rámci koncertů v Pragovce brzy zazní i Rybova mše vánoční Jakuba Jana Ryby v autentické, klasicistní podobě v podání souboru Gaudium Pragense. O Vánocích se tato půvabná skladba hraje všude. 11. prosince ale poprvé zazní v podobě blízké původnímu záměru skladatele, který nebyl naivním venkovským autorem, ale hudebníkem, který nám zanechal hluboká a kompozičně nesmírně vyspělá díla. Na prvním koncertu v novém roce pak 30. ledna vystoupí Saxofonové kvarteto Bohemia a nabídne mimo jiné skladbu kombinující barytonsaxofon a elektronickou stopu, to vše ve stylu sofistikovaného funky.
