Ve věku 88 let zemřel 1. září  dirigent Radomil Eliška, dlouholetý pedagog pražské Akademie múzických umění. K jeho žákům se počítají Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Tomáš Brauner, Marko Ivanović, Jakub Klecker nebo Lukáš Vasilek, ze starších například Vojtěch Spurný, Marek Štryncl, Stanislav Vavřínek, Jaroslav Brych a Leoš Svárovský. Památná je rovněž jeho éra v čele Karlovarského symfonického orchestru v letech 1969–1990. Dirigoval řadu tuzemských těles, nastudoval v premiérách mnohé současné skladby. V letech 2004 až 2017 opakovaně, víc než dvacetkrát hostoval v Japonsku – řídil tam na osmdesát koncertů, z toho polovinu v Sapporu, kde nakonec získal četný titul doživotního dirigenta. Z jeho spolupráce s japonskými tělesy vzniklo jako živé koncertní záznamy 14 CD obsahujících český i světový repertoár. Eliška se narodil v roce 1931 v Podbořanech, s hudbou začínal v Litoměřicích. Studoval na JAMU v Brně u Břetislava Bakaly, jeho dalšími pedagogy byli František Stupka, Bohumír Liška a Josef Veselka. Žil v Praze. V mládí nějaký čas dirigentsky působil v Československém státní souboru písní a tanců a v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Na AMU vyučoval od roku 1978. V roce 1986 se stal docentem a o deset let později profesorem dirigování. Žáci na něj vzpomínají jako na průvodce mnoha mladých dirigentů, vzácného člověka, jemuž vděčí za uměleckou i lidskou oporu a podporu i za jeho přátelství. Od roku 2001 byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka.