Vzhledem k plánovanému propouštění zaměstnanců v Národním divadle, byl ministru kultury České republiky Martinu Baxovi odeslán otevřený dopis od odborových organizací a uměleckých rad Národního divadla a Státní opery. Ty nesouhlasí zejména s rušením pracovních míst v první divadelní scéně České republiky. Považují to za „nebezpečný precedens“. Argumentují mimo jiné tím, že v jiné příspěvkové organizaci Ministerstva kultury, totiž České filharmonii, podobné dění nehrozí.

Umělecky pojatá kniha Janáčkova filharmonie *70, která vychází v nákladu 800 výtisků, je plná rozhovorů a stylizovaných portrétů pamětníků, současných členů orchestru a dalších významných osobností, jež formovaly a zásadně ovlivnily tvář filharmonie. Křest knihy se uskuteční 7. prosince od půl páté v ostravském Centru Pant. U ceremonie budou přítomni tvůrci knihy a osobnostmi, které jsou s Janáčkovou filharmonií Ostrava (JFO) spojeny. Mezi hosty, kteří budou připraveni odpovídat na dotazy, budou ředitel JFO Jan Žemla a tvůrčí tým knihy – fotografka a spoluautorka konceptu Dita Pepe, vedoucí marketingu JFO a spoluautorka knihy Petra Javůrková, spisovatelka Jana Poncarová a řada pamětníků Janáčkovy filharmonie Ostrava z řad členů orchestru i posluchačů.

Český chlapecký sbor Boni pueri cestuje již pojedenácté do Japonska. Koncertní turné, ze kterého se do Hradce Králové vracejí na Štědrý den, zahrne i vystoupení v Jižní Koreji. Těleso zazpívá v Tokiu a Soulu i v dalších velkých městech a prefekturách. Pro publikum připravilo klasický repertoár, skladby v japonštině a korejštině a vánoční písně z celého světa. Sbor, existující od roku 1982, absolvoval už na 4000 samostatných koncertů po celé Evropě i v Americe a byl jmenován kulturním velvyslancem sborové federace při Evropské unii. Letos na jaře čtyřicet vybraných chlapců – z celkového počtu dvou set pracujících v několika odděleních – účinkovalo s Markem Štilcem jako první tuzemské vokální těleso v Sultanátu Omán na jihovýchodě Arabského poloostrova, a to v proslulém sále Royal Opera House Muscat – Královské opery v Maskatu – otevřeném v roce 2011. Turné do této země se připravovalo tři roky. Kalendář mají Boni pueri zaplněný. Už teď například vědí, že 7. června 2024 vystoupí se zpěvačkou Lucií Bílou a klavíristou Petrem Maláskem na 25. ročníku jihomoravského hudebního festivalu Čarovné tóny Macochy. (Foto: www.bonipueri.cz)

„Fotbal je hra o dvaadvaceti hráčích, ve které nakonec vždycky vyhraje Německo.“ Dávný bonmot anglického internacionála Garyho Linekera sice už neplatí, přesto je Německo zemí fotbalu zaslíbenou. A bude si jej užívat od poloviny nejbližšího června, kdy se tam zahájí Mistrovství Evropy aneb Euro 2024. S odřenými lokty se na ně probojoval rovněž tým České republiky. S kým se utká ve skupinové fázi? I o tom rozhodne losování, které se uskuteční už tuto sobotu, 2. prosince v podvečerním čase. A Němci jej pojali velkolepě. Odehraje se ve Velkém sále hamburské Elbphilharmonie a kulturní část programu tomu bude odpovídat. Zazpívá tenorista Jonas Kaufmann, na housle zahraje „mladý Paganini“, jak se přezdívá houslistovi Davidu Garrettovi, který legendárního Niccola ztělesnil v celovečerním filmu. Doprovodí je dva německé Orchestry mladých, klasický a jazzový, zpívat bude Národní pěvecký sbor mladých. ČT sport přenos nabídne od osmnácti hodin, ale jen na pětačtyřicet minut, po které bude probíhat vlastní losování. Delší čas by měly této události věnovat televize ZDF, RTL, Magenta TV a Sky Sport News.

Ve věku 87 let se uzavřel život skladatele Iva Bláhy, dlouholetého pedagoga Filmové a televizní fakulty AMU, někdejšího vedoucího Katedry zvukové tvorby. Na FAMU vyučoval hudebně teoretické předměty, hudební praktikum, zvukovou dramaturgii audiovizuální tvorby, střih a úpravu hudební nahrávky, vedl diplomní semináře i praktická zvuková a filmová cvičení. Studijní obor Zvuková tvorba založil v roce 1980. Je autorem publikace Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla a dalších odborných knih. Komponoval hudbu komorní, orchestrální i vokální, velkou pozornost věnoval tvorbě pro děti, zejména pro dětské sbory, a byl autorem sborových úprav národních písní a hudby ke krátkým filmům. Jeho skladby jsou většinou výrazně a rozpoznatelně emotivně laděné. Na AMU studoval u skladatelů Jaroslava Řídkého, Vladimíra Sommera a Emila Hlobila. Účastnil se také kurzu elektroakustické hudby v Experimentálním studiu Československého rozhlasu v Plzni vedeného Miloslavem Kabeláčem a Eduardem Herzogem. Příležitostně pracoval jako korektor pro Český hudební fond a jako hudební režisér pro Supraphon. Ivo Bláha se narodil 14. března 1936 v Litomyšli a zemřel 27. listopadu 2023.

Severočeská filharmonie Teplice zařadila na poslední listopadový večer uvedení třetího dílu trilogie Hippodamie Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha. Scénický melodram Smrt Hippodamie nastudovali dirigent Jiří Petrdlík a režisérka slova Věra Šustíková. V Krušnohorském divadle spojili síly herci Dita Hořínková, Filip Sychra, Petr Stach, Zbigniew Kalina, Ondřej Novák, Viktor Dvořák, Tereza Engelová, Jaroslav Slánský a Ivan Krob se studenty Pražské konzervatoře. Teplická filharmonie podobně stála v minulých sezónách už za oživením prvního a druhého dílu trilogie – melodramů Námluvy Pelopovy a Smír Tantalův. Fibichův jedinečný umělecký počin, syntézu činohry a hudby, realizovala před šestnácti lety s mimořádným ohlasem ve společném projektu s Městským divadlem Zlín rovněž tamní Filharmonie Bohuslava Martinů. Šlo o inscenaci Smrti Hippodamie v režii Jana Antonína Pitínského a v hudebním nastudování dirigenta Romana Válka. Veršované drama touhy po odplatě a spravedlnosti, vycházející z antických mýtů, je příběhem spalující lásky i žárlivosti, příběhem naplněným bojem mezi rozumem a vášní. Jen vzácně uváděná trilogie měla premiéru v pražském Národním divadle na počátku 90. let 19. století.

Španělský sál Pražského hradu v úterý 5. prosince od dvaceti hodin nabídne své honosné prostory k uskutečnění adventního koncertu festivalu Pražské jaro. Představí se londýnský soubor dobových nástrojů Orchestra of the Age of Enlightenment se svým sborem, s japonským dirigentem Masaaki Suzukim a čtveřicí sólistů (Madison Nonoa, Hugh Cutting, Guy Cutting, Florian Störtz). Zazní první tři kantáty z Bachova Vánočního oratoria a jeho moteto Zpívejte Pánu novou píseň. K mimořádnému koncertu Pražského jara jeho ředitel Pavel Trojan ml. podotýká: „Vnímáme to jako dárek všem milovníkům klasické hudby. Pražské jaro přináší českým posluchačům to nejlepší ze světové scény. Jsou ale díla, která v našem tradičním květnovém termínu zkrátka uvádět nemůžeme. Jako například Bachovo Vánoční oratorium. Když se nám naskytla příležitost pozvat do Prahy jeden z nejlepších světových ansámblů, neváhali jsme.“

Západočeské hudební centrum pořádá v pondělí 27. listopadu v Domě hudby v Plzni koncert z děl Jana Slimáčka. Významný plzeňský skladatel, rozhlasový redaktor a hudební režisér zemřel ve věku 84 let po krátké těžké nemoci v pondělí 10. července 2023. Jeho hudební řeč imponuje čistotou formové struktury, svébytností hudebního projevu, cílevědomou úsporností v tematické práci, invenční nápaditostí a smyslem pro zvukovou barevnost. V jeho tvorbě zaujímají významné postavení vokální žánry. Je však i autorem řady orchestrálních skladeb a komorních skladeb. Výběr jeho děl vydal Český hudební fond. Jan Slimáček studoval na Vyšší hudební škole v Kroměříži a v roce 1962 absolvoval Pražskou konzervatoř ve třídě Miloslava Kabeláče. Působil nejprve jako učitel na Lidové škole umění v Plzni, od roku 1967 byl pak hudebním režisérem Československého rozhlasu v Plzni a od roku 1980 působil jako vedoucí tamní rozhlasové hudební redakce. Od roku 1981 byl zároveň předsedou krajské organizace Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Narodil se 31. července 1939 v Kelči na Moravě.

V termínu 30. listopadu až 2. prosince se naskýtá příležitost hudebně oslavit život a tvorbu W. A. Mozarta. Letošní jubilejní 30. ročník klavírní soutěže Amadeus přivítá na šedesát pianistů z České republiky, Bulharska, Finska, Islandu, Německa, Malty, Moldavska, Mongolska, Polska, Rakouska, Ruska, Slovenska a z Ukrajiny. Diváci se mohou těšit na repertoár z období klasicismu, který je typický svou průzračností, světlým zvukem a formální přehledností. Průběh soutěže bude kromě publika sledovat i mezinárodní porota v obsazení Jan Jiraský (předseda poroty), Hana Berger, Daniel Buranovský, Bernadeta Stańczyk a Peter Toperczer ml. Klavíristé od nejútlejšího věku do patnácti let vystoupí v koncertním sále brněnského Besedního domu, kde se 2. prosince v odpoledních hodinách uskuteční i Koncert laureátů.

Colette Maze byla francouzská pianistka, jejíž kariéra trvala výjimečných devadesát let. Od pěti let chodila na hodiny klavíru, když si rodiče všimli jejího talentu, následně však stáli proti jejímu záměru stát se profesionální pianistkou. I tak však v patnácti letech mohla vstoupit na École Normale de Musique v Paříži, kde se učila u Alfreda Cortota, Nadie Boulanger a Jeanne Blancard. Tam se také po neúspěšné snaze prosadit se jako koncertní klavíristka usadila coby pedagožka. Soukromé hodiny poskytovala také na konzervatoři v Bagneux. Své první album, věnované oblíbenému Claudu Debussymu, nahrála v roce 2001, ve věku 87 let, z popudu svého syna. Ještě ve 100 letech – a i dlouho poté – hrála na klavír („udržuju si paměť“), přičemž svou dlouhověkost připisovala dietě, vášni pro klavír a tanci. Ve věku 103 let vydala své čtvrté album, opět věnované Claudu Debussymu, u příležitosti stého výročí jeho úmrtí, a zároveň nabídla interpretace Federica Mompou, Ástora Piazzolly a Alberta Ginastery. V červnu 2023 vydala sedmé a poslední album ve věku 109 let. Mottem jí bylo prosté „klavír je přítel“. Colette Maze se narodila 16. června 1914 v Paříži a tam také zemřela 19. listopadu 2023.

Umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen zůstává ve funkci do 31. 7. 2028. Rozhodl tak generální ředitel Národního divadla Jan Burian se zdůvodněním, že soubory mají výborné umělecké výsledky, na které kontinuálně navazují předložené další konkrétní plány. Burian oceňuje zejména proměnu sólistického souboru, včetně angažování řady mladých a nadějných talentovaných pěvkyň a pěvců, a schopnost vytvářet široce esteticky zaměřený operní repertoár pod vedením zkušených renomovaných, ale i mladých a perspektivních režisérů. Váží si rovněž realizace vizionářského projektu Musica non grata, spolupráce s ukrajinskými umělci, většího podílu režisérek a dirigentek na projektech i pozitivních reflexí výsledků práce pražské opery v zahraničí. Vyzdvihl také zvyšující se návštěvnost i tržby a to, že se Hansenovi podařilo vytvořit nový umělecký i administrativní tým, kde jeho nejbližšími spolupracovníky jsou dirigenti Robert Jindra a Andrij Jurkevyč a správní ředitelka Bohdana Malik. “Per Boye Hansen je výjimečný především tím, jak zviditelňuje pražskou operní scénu na světové mapě. Nepřestává mě ohromovat, jak velký zájem a chválu mu věnují zahraniční média,“ uvedl Burian. V Praze Per Boye Hansen (1957), norský režisér a manažer, pracuje od sezony 2019/2020. Od dubna 2012 do července 2017 byl uměleckým ředitelem Norské národní opery v Oslo. Předtím působil jako vedoucí castingu a zástupce ředitele v berlínské Komické opeře a od roku 2005 jako ředitel mezinárodního hudebního festivalu v norském Bergenu, rodišti Edvarda Griega. 

Produkce pražského barokního orchestru Collegium 1704 připravuje večer písňové tvorby českých, polských a rakouských mistrů – Fryderyka Chopina, Franciszka Maklakiewicze, Mieczysława Karłowicze, Ignace Paderewského, Antonína Dvořáka, Ericha Wolfganga Korngolda a Leoše Janáčka. V kulturním centru Vzlet v pražských Vršovicích 16. listopadu od půl osmé vystoupí dva polští pěvci, sopranistka Natalia Rubiś a tenorista Krystian Adam. Klavírní doprovod zajistí Karel Košárek. Sopranistku zná české publikum díky Hudebnímu festivalu Znojmo, kde vystoupila s Czech Ensemble Baroque v roli Meráb v Händelově oratoriu Saul, i z nahrávek oper Stanisława Moniuszka. S Collegiem 1704 zpívala Bachovy kantáty v Drážďanech a v Praze, natočila DVD s Requiem Gaetana Donizettiho a CD s operou Krakowiacy i górale Jana Stefaniho. Tenorista na sebe upozornil v Mozartově opeře Idomeneo v Covent Garden pod vedením Marca Minkowského a v titulní roli Monteverdiho Orfea s dirigentem Johnem Eliotem Gardinerem v USA, na BBC Proms v Londýně a ve Versailles;  s Collegiem 1704 se představil tuzemskému publiku například v Myslivečkově opeře L‘Olimpiade, v Bachově Mši h moll, při řadě provedení Händelova Mesiáše včetně první kompletní české nahrávky a pak i v inscenaci Händelovy Alciny v koprodukci Národního divadla Brno, Opéra Royal ve Versailles a Théatre de Caen. Podílel se rovněž na nahrávaní hudby k filmu Petra Václava Il Boemo... „Chcete vědět, co předchází koncertu? Zajímá vás, jak se zpěváci a hudebníci chystají na své výkony?“ čte návštěvník webových stránek orchestru. Pořad nazvaný Písně střední Evropy totiž diváci mohou slyšet už o den dříve odpoledne od čtrnácti hodin při otevřené „zkoušce na vlastní uši“.

Zemřel tanečník a choreograf Miroslav Kůra. Byl dlouholetým sólistou Baletu Státního divadla Brno (dnes Národní divadlo Brno) – v letech 1964–1966 a 1970–1973 působil ve funkci jeho ředitele. Baletu Národního divadla v Praze šéfoval v letech 1974–1978. Ve své kariéře ztvárnil více než padesát rolí, další desítky inscenací nastudoval jako choreograf na domácích i zahraničních jevištích. Byl jedním z nejvýznamnějších tanečníků v celé historii českého baletu; v dobách své vrcholné výkonnosti patřil ke světové špičce. V roce 1992 obdržel od amerického vydavatelství The Marquis (MacMillan Directory Division) čestné uznání za svou tvůrčí činnost, úspěšné baletní inscenace a za přispění k celosvětové choreografii. V tvorbě ho ovlivnil hlavně Saša Machov, který akcentoval dramatickou složku interpretace a její psychologickou věrnost. Miroslav Kůra neměl vymezený obor. Vedle klasických rolí, v jejichž náročných variacích uplatňoval kultivovanou a virtuózní techniku, ztělesňoval úspěšně také charakterní role s osobitými hereckými konturami i vynikajícím způsobem pojímal komediální postavy. Všechny role vykazovaly vzácnou přesvědčivost, pravdivost a lidský rozměr. V roce 1995 Kůra obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Miroslav Kůra se narodil 26. května 1924 a ve věku úctyhodných 99 let zesnul 11. listopadu 2023.

Ve věku 77 let se uzavřel život českého violisty Jiřího Hegera, dlouholetého koncertního mistra skupiny viol Singapurského symfonického orchestru, sólisty a pedagoga. Do Singapuru přijel v roce 1980 a stal se jedním ze zakládajících členů souboru. Působil v něm téměř 32 let, z toho 26 let u prvního pultu viol. Do roku 2011, kdy odešel na odpočinek, odehrál s tělesem na 1800 koncertů, včetně řady zahraničních zájezdů. Vyučoval také na singapurské konzervatoři Yong Siew Toh Conservatory. Sám patřil mezi absolventy pražské konzervatoře. Jiří Heger, rodák z Hradce Králové, byl inspirátorem vzniku nového hudebního nástroje zvaného kvinton – pětistrunné violy s přidanou „houslovou“ strunou E. Postavil mu ho v roce 1987 královéhradecký houslař Tomáš Pilař. Heger natočil CD, na kterém zní s klavírem na tomto nástroji Griegova, Franckova, Faurého a Kodályho hudba.

Konzervatoř Taneční centrum Praha pořádá v pátek 10. listopadu Den otevřených dveří ve svém sídle v branickém Domě tanečního umění. Od 10 do 16 hodin nabídne tradiční komentované prohlídky budovy, zájemci o studium si budou moci prohlédnout taneční sály a vybavení, podívat se na ukázky výuky i repertoáru, popovídat si s pedagogy jednotlivých oborů a také si i vyzkoušet talentové zkoušky nanečisto. Součástí dne bude i prezentace Pražského komorního baletu, souborů Balet Praha Junior, Baby Balet Praha a přípravného oddělení TCP Terpsichore. Podrobnější harmonogram Dne otevřených dveří najdou zájemci na webu školy. Taneční centrum Praha nyní zahrnuje osmiletou konzervatoř a osmileté gymnázium propojené do jedné vzdělávací koncepce doplněné studiem taneční pedagogiky s příslušnou aprobací. Historie konzervatoře sahá do roku 1961.

Jan Pikna, v letech 1997 až 2023 ředitel festivalu Smetanova Litomyšl, převzal od ministra kultury Martina Baxy resortní ocenění – medaili Artis Bohemiae Amicis. Jde o ocenění jeho celoživotní zásluhy v oblasti hudebního organizátorství a fundraisingu a šíření dobrého jména jednoho z nejproslulejších českých festivalů klasické hudby. „Smetanova Litomyšl byla založena již v roce 1946, ale tehdy ještě bývala víkendovou kulturní akcí regionálního významu. Teprve v devadesátých letech dvacátého století se právě pod vedením Jana Pikny změnila v nejrozsáhlejší mimopražský festival klasické hudby celostátního významu s výrazným mezinárodním přesahem,“ konstatoval ministr. Přes veškerou profesionalitu si Smetanova Litomyšl pod jeho vedením zachovala podle ministra Baxy vlídnost a osobní přístup k návštěvníkům, přátelský, až rodinný charakter přinášející radost, odpočinek, pozitivní myšlení. I za to byl Jan Pikna v roce 2008 oceněn Cenou Ď jako „Vzor etiky a národní hrdosti" a v roce 2015 dvěma cenami „Manažer roku", a to v kategoriích Služby pro veřejnost a Vynikající manažer malé firmy do 50 zaměstnanců.

Symbolicky 28. října, v den předávání státních vyznamenání, obdržel akordeonista Ladislav Horák cenu Merit Award. Udělila mu ji světová akordeonová asociace CIA za celoživotní přínos k rozvoji světového akordeonového hnutí. Cenu převzal z rukou prezidenta asociace Mirco Patarini z Itálie v zaplněném sále Pražské konzervatoře v předvečer vyhlašování vítězů soutěžního festivalu Mezinárodní akordoenové dny v Praze, kterého se zúčastnilo na tři sta hráčů z dvanácti zemí. Prestižní seniorskou kategorii vyhrál Martin Šulc, student Ladislava Horáka.

Sbormistr Kühnova dětského sboru Jiří Chvála, pianista a děkan Hudební a taneční fakulty AMU Ivan Klánský a mezinárodně uznávaná pěvkyně Magdalena Kožená obdrželi od prezidenta Petra Pavla Medaili Za zásluhy 1. stupně. Mezi takto vyznamenanými k 28. říjnu 2023 jsou i hudebníci Vladimír Mišík a Ida Kelarová, kteří ocenění od předchozí hlavy státu odmítli převzít. Řád Tomáše Garrigua Masaryka, druhé nejvyšší státní vyznamenání, obdrželi mimo jiné zpěvačka Marta Kubišová a spisovatel a někdejší politik Milan Uhde. Řád Bílého lva, nejvyšší české státní vyznamenání, udělil Petr Pavel například politikům Petru Pithartovi, Pavlu Rychetskému a Karlu Schwarzenbergovi. „Návrhů na vyznamenání přišly stovky, během slavnostního večera jich udělím desítky. Společně tak oslavíme výročí vzniku republiky, ale i velikost a schopnosti našeho národa,“ napsal prezident Pavel na sociálních sítích vpředvečer státního svátku.

Dvěma koncerty v Jižní Koreji zahájila Česká filharmonie asijské turné, přesunuté na letošní podzim z původních termínů v roce 2021. Tehdy zájezdu zabránila celosvětová protipandemická opatření. Na programech večerů v Arts Center v Soulu a v Daegu Concert House v Tegu, stejně jako na následujících koncertech v japonských městech, jsou nyní výhradně díla Antonína Dvořáka. Jde o Klavírní, Violoncellový i Houslový koncert, o předehry Karneval, Othello a V přírodě a o tři symfonie – Sedmou, Anglickou a v Japonsku nesmírně populární Novosvětskou. Sólisty turné jsou houslista Gil Shaham, klavírista Mao Fujita a violoncellista Pablo Ferrández, všechna vystoupení řídí šéfdirigent Semjon Byčkov. V Japonsku filharmonici hrají 28. října v Aichi Arts Center v Nagoji, v dalších dnech pak v Niigatě, Ósace a Jokohamě. Třikrát jako rezidenční těleso – 29. a 31. října a 1. listopadu – vystoupí ve slavné tokijské Suntory Hall. Na 5. listopadu je tam však navíc ještě ohlášen Komorní orchestr České filharmonie. V Jižní Koreji byl český první orchestr po šestileté pauze, do Japonska jezdí po dlouhá desetiletí pravidelně. Na zahraničních pódiích odehraje v roce 2023 celkem 26 koncertů.

Ve věku 87 let se uzavřel život Zdeňka Mácala, v letech 2003 až 2007 šéfdirigenta České filharmonie. V druhé polovině šedesátých let se o něm hovořilo jako o možném „korunním princi“, který by mohl nastoupit do čela České filharmonie po Karlu Ančerlovi. Avšak stejně jako Ančerl, i Mácal po srpnové okupaci v roce 1968 emigroval na Západ. Pro českou hudební veřejnost bylo pak jeho jméno tabu. Po odchodu z vlasti byl postupně hudebním ředitelem rozhlasových symfonických orchestrů v Kolíně nad Rýnem a Hannoveru, šéfdirigentem Sydney Symphony Orchestra a pak v USA hudebním ředitelem Milwaukee Symphony Orchestra, hlavním dirigentem chicagského Grant Park Summer Festivalu a v letech 1993 až 2002 New Jersey Symphony Orchestra. Vedle toho hostoval u desítek těles po celém světě. Do vlasti se jako dirigent poprvé vrátil až v roce 1996, kdy s triumfálním úspěchem dirigoval v Berliozově Fantastické symfonii na Pražském jaru Českou filharmonii. Obnovil také spolupráci se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Je podepsán pod mnoha zahraničními nahrávkami, točil v Evropě i v USA, a to světový repertoár i české autory, Mahlera i Dvořáka. V prvním desetiletí nového tisíciletí vycházely jeho nové nahrávky s Českou filharmonií v Japonsku... Zdeněk Mácal byl absolventem konzervatoře v Brně a tamní Janáčkovy akademie múzických umění. Poprvé vzbudil širší pozornost, když se stal vítězem dvou významných dirigentských soutěží, a to v Besançonu v roce 1965 a v New Yorku roku 1966. Narodil se 8. ledna 1936 v Brně, zemřel 25. října 2023.

Händel and Haydn (H+H) Society, jejíž častým uměleckým hostem je šéf předního českého barokního orchestru Collegia 1704 Václav Luks, přizvala dalšího českého muzikanta. Pod vedením právě Václava Lukse se v bostonské Symphony Hall představí klavírista Lukáš Vondráček, absolvent New England Conservatory v Bostonu a vítěz bruselské Soutěže královny Alžběty. Zahraje na historické fortepiano při provedení Třetího klavírního koncertu Ludwiga van Beethovena v doprovodu tamního orchestru H+H. Zazní také Beethovenova Osmá symfonie a na úvod večera 27. října (repríza 29. října) ještě Předehra C dur Fanny Mendelssohn-Hensel, starší sestry Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

Evropský operní průmysl pracoval v roce 2022 s rozpočtem téměř deseti miliard eur. Operní soubory prodaly třináct milionů vstupenek, měly na repertoáru tisícovku titulů ve více než třech tisících inscenací a odehrály na dvacet tisíc představení. Daly tím práci dvěma stům tisíců lidí. Opera Europa – Evropská asociace operních společností a divadel s 234 členy ve 44 zemích – to připomíná v dnešní Světový den opery. Slaví se 25. října. Na toto datum připadají dvoje hudební narozeniny – v roce 1838 se v Paříži narodil Georges Bizet a o třináct let dříve v Sankt Ulrich, dnes součásti Vídně, Johann Strauss syn. Jsou autory nejznámějších a nejoblíbenějších operních a operetních děl. Bizetova Carmen je spolu s Pucciniho Bohémou a Verdiho Traviatou zřejmě nejhranějším operním dílem vůbec. Bezplatná streamovací platforma Opera Europa OperaVision v tento den proto nabízí virtuální setkání – rossiniovskou Watch Party. Na youtubových kanálech a na TikToku mohou milovníci opery živě a ve společnosti mladé pěvkyně Mie Mandineau sledovat tři komická díla Gioacchina Rossiniho – Cestu do Remeše z Rossiniho festivalu, Lazebníka sevillského z Garsingtonské opery a operu Il signor Bruschino z Wildbadu. Po propadu v covidových letech a navzdory poklesu veřejné podpory v některých zemích ukazuje operní svět – s návratem aktivit i diváků na vyšší úroveň v roce 2023 – že stále žije, postupuje vpřed a nachází další a další způsoby, jak oslovit nové a různorodé publikum, uvádí Opera Europa. Světový den opery je společnou iniciativou Opera Europa, Opera America a Ópera Latinoamérica.

Laureáty Mezinárodní pěvecké soutěže Gabriely Beňačkové se v Jihlavě na prvních třech místech stali jihokorejský basista Yohan Kim, který studuje na Hudební univerzitě Franze Liszta ve Výmaru, česká sopranistka Karolína Levková, studentka Fakulty umění Ostravské univerzity ve třídě pěvkyně Evy Dřízgové, a čínský tenorista Anle Gou, student Hudební a umělecké soukromé univerzity města Vídně, vynikající zejména v barokním a belcantovém repertoáru. Anle Gou si odváží také Cenu Duryňské filharmonie měst Gotha a Eisenach. Cenu Gustava Mahlera získal ruský barytonista Egor Sergeev, Cenu Petra Dvorského sopranistka Jihyun Kang. Karolína Levková debutovala letos v září na scéně pražské Státní opery jako Giannetta v nové inscenaci Donizettiho Nápoje lásky. Pozvání souviselo s 1. cenou v kategorii Junior a s Cenou Národního divadla v Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2022. Nyní v Jihlavě obdržela také Cenu Opera Classica Europa a Cenu Gabriely Beňačkové, prezidentky soutěže a předsedkyní poroty. Do klání, které pořádá spolek Opera mladých, se v šestnáctém ročníku hlásilo několik stovek mladých zpěváků z více než šedesáti zemí světa, soutěžilo čtyřicet nejlepších. Koncert vítězů se uskutečnil 23. října. 

Dvě světové premiéry českých skladatelů zazní na koncertě spolku Lieder Company v neděli 22. října. První napsala Terezie Švarcová na básně Christiana Morgensterna. Cyklus nazvala Vier Gedichte von Christian Morgenstern a určila dvěma ženským hlasům a smyčcovému kvartetu. Druhou premiérou bude cyklus písní Cantigas y estampidas Miloše Štědroně st. na španělské, italské, occidanské a české texty. Jsou inspirovány trobadorskou, španělskou a galicijskou poezií. Dva ženské hlasy střídají čistě instrumentální estampidy. Vedle nich bude na programu skladba Il tramonto Itala Ottorina Respighiho, cyklus Melancholie německého skladatele, houslisty a violisty Paula Hindemitha a Drei Lieder pro zpěv a smyčcové trio na básně Georga Trakla a Alberta Steffena od Viktora Ullmanna. Přednesou je sopranistka Irena Troupová, mezzosopranistka Jana Hrochová a brněnské Graffovo kvarteto. Koncert se koná v netradičním prostoru Clubu Salsita na pražském Smíchově od půl osmé večer.

Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby obdržel Jaroslav Mihule, a to za celoživotní muzikologickou a pedagogickou činnost. Jako specialista na osobnost a odkaz Bohuslava Martinů se v období socialismu zasloužil doma i v zahraničí o prosazování a poznávání díla skladatele, který se v důsledku komunistického puče po válce už nikdy nevrátil z exilu do vlasti. Jeho martinůovské monografie se staly referenčním informačním zdrojem. Letos třiadevadesátiletý Jaroslav Mihule do svých aktivit, při nichž osvědčil statečné občanské postoje, investoval úctyhodné organizační, dramaturgické a publicistické úsilí. Po roce 1990 působil také jako prorektor Univerzity Karlovy a jako velvyslanec v Nizozemsku. Ministr kultury Martin Baxa předal 19. října na Nové scéně pražského Národního divadla ocenění i v dalších uměleckých oborech. Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla převzal Arnošt Goldflam, ve výtvarném umění ji obdržela Alena Kučerová, v architektuře Jan Línek, v oblasti kinematografie a audiovize Vladimír Pucholt a in memoriam Artemio Benki. Státní cenu za literaturu získal Jiří Kratochvil a za překladatelské dílo Jarka Vrbová. Ministr v té souvislosti ocenil kulturu jako „důležitou jistotu, jako paměť, jako oázu svého druhu" i jako "povzbuzení a motivaci k další tvůrčí práci, k příštím velkým dílům.“

V rámci Dnů soudobé hudby, které v Praze čtyřiatřicátým rokem pořádá Asociace hudebních umělců a vědců, se ve čtvrtek 19. října ve spolupráci se Společností pro duchovní hudbu koná koncert s premiérami děl pěti žijících autorů. Zazní Biblické písně Luboše Sluky, Ozvěny řecké liturgie – V zahradě Arvo Pärta od Mariose Christou, Umývání nohou z pera Jitky Koželuhové, Dva tance pro trombon a klavír od Ivana Zelenky a Sedm lidových písní z Horácka od Milady Červenkové. K tomu jsou přidány úpravy lidových písní pro dětský sbor od Jana Kasala ke stému výročí jeho narození. Účinkují Roman Janál, Barbora Sejáková, Jaroslav Pelikán, Jitka Koželuhová, Trio Bohémo, Benedikta Klára Obrusníková, Ondřej Líňa, Milada Červenková, Robert Kozánek, Ivana Kozánková Hlavoňová a Pražská kantiléna. Místem konání je modlitebna Českobratrské církve evangelické na Vinohradech, Korunní 60. Dny soudobé hudby od 6. října do 27. listopadu v osmi koncertech nabízejí 62 skladeb 53 autorů, z toho 48 premiér – třicet světových, šest českých a dvanáct pražských.

Festival Pražské jaro otevřou v Roce české hudby 2024 Smetanovou Mou vlastí Berlínští filharmonikové. Koncerty řízené šéfdirigentem Kirillem Petrenkem se konají 12. a 13. května. Ikonické dílo českého repertoáru zahraje předtím světoznámé těleso třikrát za sebou i abonentům v berlínském sále Filharmonie. Druhým magnetem květnového mezinárodního hudebního festivalu v české metropoli má být dvojí koncertní uvedení Smetanovy opery Libuše se sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou v titulní roli a pod taktovkou Jakuba Hrůši, s Českou filharmonií a Pražským filharmonickým sborem. Třetí zatím odtajněný highlight jarní přehlídky se týká nové tvorby. Na festivalu zazní ve světové premiéře koncert pro housle a orchestr s názvem Svatyně od Kryštofa Mařatky, českého autora usazeného ve Francii. Inspiroval se k ní pravěkými jeskynními malbami a jde o společnou objednávku Pražského jara a Francouzského rozhlasu, jehož orchestr bude dílo interpretovat.

Série přímých přenosů z Metropolitní opery vstupuje do další sezóny. Milovníkům opery nabídne, počínaje říjnem, celkem devět titulů. Je mezi nimi léty prověřená klasika, ale i trojice premiér na prknech newyorské scény. A právě tři premiérové tituly, Mrtvý muž přichází, X: Život a doba Malcolma X a Florencie v Amazonii, aktuální sezónu přenosů otevřou. Z klasických titulů se diváci mohou těšit na Carmen, Nabucca, Madamu Butterfly, Romea a Julii nebo Vlaštovku. První titulem aktuální sezóny tedy bude 21. října premiéra opery Mrtvý muž přichází skladatele Jakea Heggieho. Novou produkci si vzal na starost Ivo van Hove a zazáří v ní mezzosopranistka Joyce DiDonato.

Muzeum Antonína Dvořáka v pražské ulici Ke Karlovu, součást Národního muzea, otevřelo výstavu věnovanou slavnému komponistovi, kterého má v názvu. Výstava s názvem Antonín Dvořák: Můj život a dílo veřejnosti byla zpřístupněna 13. září a potrvá až do 30. září příštího roku. Koná se při příležitosti zápisu Archivu Antonína Dvořáka do Mezinárodního registru Paměti světa UNESCO.  Po dobu jednoho roku bude mimo jiné zcela unikátně, postupně a střídavě vystaveno dvanáct originálních notových rukopisů – každý bude ke zhlédnutí přibližně jeden měsíc. Do dnešního dne jsou vystaveny Moravské dvojzpěvy, op. 32, od 17. října (do 15. listopadu) bude možné si prohlédnout původní zápis Koncertu pro klavír a orchestr g moll, op. 33.

Poprvé sopranistka Kateřina Kněžíková zazpívala pod vedením dirigenta Jakuba Hrůši dílo Leoše Janáčka Glagolská mše v Ostravě v roce 2018. Následovalo osobité podání na festivalu Janáček Brno 2022 ve spojení s operou Z mrtvého domu, kdy se Hrůša s Kněžíkovou znovu potkali po dlouhých čtrnácti letech u operní inscenace režiséra Jiřího Heřmana. Za hranice se tým Hrůša, Kněžíková poprvé vydal v červnu tohoto roku, kdy Glagolská mše zazněla v koncertním provedení v Římě v Národní akademii svaté Cecilie a v září pak v Bamberku s Bamberským symfonickým orchestrem, kde Kněžíková pravidelně hostuje. Nyní Kateřina Kněžíková Janáčkovo dílo zazpívá v Tokiu a Vídni. „V Tokiu jsem naposledy byla před mnoha lety jako čerstvá členka ansámblu Národního divadla. Tehdy jsem zpívala part Zuzanky v Mozartově opeře Figarova svatba. Od té doby jsem tam nebyla. Ale říká se, že kdo jednou spatří Fudži, vrátí se na místo činu znova,“ dodává Kněžíková. V sobotu a v neděli 14. a 15. října vystoupí v tokijské Muza Kawasaki Hall pod taktovkou Jonathana Notta a 22. října ve vídeňském Musikvereinu pod vedením Kariny Canellakis. Na obou místech se představí také český basista Jan Martiník, ve Vídni navíc i tenorista Aleš Briscein.

Mirko Škampa, jehož život se uzavřel v 88 letech, byl hráč na violoncello a jeden z nejvýznamnějších českých pedagogů hry na tento nástroj. V roce 1956 spolu se svou ženou, dirigentkou Vlastou Škampovou, založil a mnoho let vedl Pražský studentský orchestr. Vychoval řadu významných českých violoncellistů (Jiří Bárta, Tomáš Jamník, Petr Nouzovský, Michal Kaňka, Jan Páleníček, Václav Petr, Vilém Vlček a další) a psal pedagogické příručky (proslulá je Škola hry na violoncello pro děti). Podepsal se též na hudebním vývoji dirigentů Ondřeje Kukala, Jakuba Hrůši či Marka Ivanoviće. Jako odborný poradce Škampa spolupracoval se Zdeňkem Svěrákem na filmu Kolja. V roce 2005 obdržel od Ministerstva školství Medaili I. stupně za celoživotní tvůrčí pedagogickou činnost. Byl spoluzakladatelem a „hlavou i srdcem“ violoncellové soutěže Jana Vychytila v Praze. Společně s ženou Vlastou vedl k hudbě i své syny Michala a Martina, violoncellista Martin Škampa pokračuje v učitelské tradici jako vyhledávaný pedagog. Mirko Škampa se narodil 8. srpna 1935 a zemřel 5. října 2023.

Setkávání s klasickou hudbou v Dolních Břežanech nabídne další z koncertů řady. Na Zámku Dolní Břežany se představí Graffovo kvarteto. V předzvěsti Roku české hudby 2024 provede skladby Josefa Suka Meditaci na staročeský chorál Svatý Václave, Bohuslava Martinů Smyčcový kvartet č. 7 „Concerto da camera“ a Smyčcový kvartet D dur op. 35 Vítězslava Nováka. „Dílo, které není tolik známé a tak často uváděno, ale je naprosto pozoruhodné,“ uvádí k poslednímu zmíněnému opusu primárius kvarteta Štěpán Graffe. Přibližně hodinové vystoupení se uskuteční 8. října od osmnácti hodin v kapli sv. Máří Magdaleny.

Třináctý ročník Festivalu F. L. Věka pokračuje v neděli 8. října koncertem Českého filharmonického sboru Brno. Koná se v kostele Nejsvětější Trojice v Novém Městě nad Metují od 17 hodin. Těleso přijíždí na festival poprvé, navíc v roce životního jubilea jeho zakladatele a sbormistra Petra Fialy. Program nabídne skladby českých klasických autorů Fibicha a Dvořáka a  meditativní moteta Antona Brucknera, se kterými jubilující Petr Fiala zažil coby sbormistr snad největší životní úspěch, když za jejich nahrávku získal sbor v roce 2007 prestižní evropskou cenu Echo Klassik. Na závěr pak zazní Fialova skladba Gratia Musa Tibi pro soprán a smíšený sbor. Český filharmonický sbor Brno vznikl v roce 1990 a za jeho úspěchy stojí právě jeho zakladatel a ředitel Petr Fiala, který se sbormistrovské a dirigentské činnosti věnuje bezmála šedesát let. Zároveň je autorem dvou set skladeb. Taktovky se tentokrát ujme druhý dirigent sboru Joel Hána.

V pondělí 2. října náhle zesnul manažer a emeritní ředitel Pražského komorního baletu (PKB) Jiří Opěla. Byl osobností, která stála u zrodu úspěchů Pražského komorního baletu, když si vzal v 70. letech na starost jeho produkci. Obchodní duch a radost z náročných úkolů jej provázely celý profesní život a pro Pražský komorní balet se stal nepostradatelným. Začínal jako vedoucí divadelního Studia Kotva, kde měl možnost spolupracovat s řadou tehdejších známých herců a zpěváků (jsou mezi nimi jména jako Miloš Kopecký, Miroslav Horníček, Iva Janžurová, Milan Lasica a Július Satinský). Brzy nato se stal manažerem skupiny Country Beat Jiřího Brabce a zpěvačky Nadi Urbánkové a spolupracoval s dalšími umělci, např. Karlem Černochem, Pavlem Bobkem, Jiřím Hrzánem a Petrem Spáleným. Po období práce na volné noze se stal zaměstnancem Středočeského krajského kulturního střediska, kde se v roce 1979 setkal s Pavlem Šmokem a Pražským komorním baletem a od té doby se datovalo jeho spojení se souborem. Produkoval zájezdy v tuzemsku i v zahraničí, v letech 1994–1998 a ještě 2001–2003 PKB vedl z pozice ředitele, ponechávaje však umělecké pole působnosti Pavlu Šmokovi. PKB mezitím vystřídal řadu provozovatelů, zřizovatelů a statusů, až byl v roce 2003 připojen ke Státní opeře Praha. Ale společná cesta Opěly s PKB se uzavírá až v roce 2010. Soubor je předán a prodán novým „majitelům“, Ladislavě Jandové a Ivanu Dunovskému. Jiří Opěla zůstal předsedou dozorčí rady Baletu Praha, o. p. s., provozovatele dnešního Pražského komorního baletu. Za působení Jiřího Opěly v Pražském komorním baletu uskutečnilo 80 premiér, 1.440 zájezdových představení (125 zahraničních) a 12 koprodukcí s Českou televizí. V roce 1993 založil produkční firmu Real International Arts Services, pod jejíž hlavičkou organizoval mezinárodní projekty a hostování souborů. K největším úspěchům patřil projekt Arcimboldo, kdy se podařilo přivézt do Prahy všechny tři soubory Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána.

Výrazně talentovaná sopranistka Patricia Janečková, operní a muzikálová zpěvačka, zemřela ve věku pouhých 25 let. Narodila se v německém Münchbergu slovenským rodičům, kteří se záhy přestěhovali do Ostravy. Poprvé na sebe českou veřejnost výrazně upozornila už před třinácti lety v soutěži Talentmania, kterou vyhrála. V roce 2014 se stala absolutní vítězkou celosvětové pěvecké soutěže Concorso Internazionale Musica Sacra v Římě a získala stipendium na pěvecké kurzy v Arezzu, kde pracovala pod vedením Renata Brusona. V roce 2015 debutovala na dvou slovenských operních scénách – Státní divadlo Košice: Figarova svatba (Barbarina), Slovenské národní divadlo: Kouzelná flétna (Pamina). O rok později absolvovala několik velkých koncertů v České republice, mimo jiné Novoroční koncert ve vídeňském stylu s Janáčkovou filharmonií Ostrava, a získala tři ocenění na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Následovalo množství jiných úspěchů. V únoru 2022 jí lékaři diagnostikovali karcinom prsu. „Z nejhoršího venku“ začala později opět vystupovat. Letos v listopadu měla zpívat hlavní roli v připravovaném komorním muzikálu Národního divadla moravskoslezského Interview, kde se měla stát hereckou a pěveckou partnerkou Tomáše Savky. Byla členkou muzikálového souboru tohoto divadla, kde si  v červnu naposledy zahrála ve West Side Story. Letos se provdala za herce Vlastimila Burdu. Patricia Janečková se narodila 18. června 1998 a zemřela 1. října 2023.

Herecká asociace udělila Ceny Thálie za mimořádné jevištní umělecké výkony i celoživotní mistrovství v několika divadelních kategoriích – v oborech činohra, opera, balet a pohybové divadlo, muzikál, loutkové divadlo a alternativní divadlo. Oceněnými operními umělci jsou mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir za roli Oktaviana ve Straussově Růžovém kavalírovi v pražské Státní opeře – Národním divadle a tenorista Jaroslav Březina za ztvárnění Heroda ve Straussově opeře Salome v Národním divadle Brno. V baletu je oceněna Helena Arenbergerová, sólistka inscenace Where v podání pražského souboru 420PEOPLE, a Matěj Šust za roli Prince v Prokofjevově Popelce v pražském Národním divadle. Za muzikál, operetu a jiné hudebně dramatické žánry převzali Thálii Hana Holišová za výkon na Letní scéně Musea Kampa v Praze a Tomáš Savka z Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Prestižní ocenění v podobě skleněné vázy podle návrhu Bořka Šípka získali v letošním jubilejním třicátém ročníku za celoživotní mistrovství v opeře Jan Hladík, v baletu Miroslava Pešíková, za muzikál a operetu František Zacharník a v oboru činohra Daniela Kolářová a Stanislav Šárský. Za celoživotní dílo předala Herecká asociace Cenu divadelních akademiků dramatikovi Milanu Uhdemu. Ceremoniál se uskutečnil poslední zářijový večer v pražském Národním divadle.

Se začátkem října do funkce nastoupí nový ředitel opavského Slezského divadla. Bude jím prezident karvinského Sborového studia Permoník Petr Kazík. Dlouhodobě působí jako manažer v kulturním sektoru. Opavští radní potvrdili resumé komise volící z šesti uchazečů. „Všichni víme, že situace ve Slezském divadle je dlouhodobě neudržitelná a že tato tradiční kulturní instituce potřebuje silného ředitele. Věřím, že pan Kazík jím může být. Dostal důvěru jak výběrové komise, tak i radních. Přeji mu hodně sil, nápadů a energie,“ řekl náměstek primátora pro kulturu Pavel Meletzký, hlavní tvář sporu mezi opavskou radnicí a bývalým ředitelem Alešem Kománkem. Ten byl letos v létě odvolán zejména z obavy pro alarmující a neudržitelnou finanční situaci opavského divadla a ztrátu důvěry představitelů města, nicméně svá selhání odmítá. Město údajně řeší ztráty v řádech milionů korun. Situace rovněž vedla ke zrušení premiéry inscenace nově objevené opery Dalinda Gaetana Donizettiho.

V programu festivalu Hudba z ráje se schyluje k nejnáročnějšímu pořadu tohoto ročníku. Ve čtvrtek 28. září od dvaceti hodin zazní v kostele sv. Ignáce z Loyoly v Jičíně kantáta Antonína Dvořáka na slova balady z Kytice Karla Jaromíra Erbena Svatební košile. V působivém prostředí sakrální památky, jejíž historie sahá do středověku, ji provedou přední sólisté – Karolína Cingrošová (soprán), Martin Šrejma (tenor), Jaroslav Patočka (bas) – a Smíšený pěvecký sbor Janáček. Instrumentální složku díla zastanou varhany v moci Přemysla Kšici a violoncello Petra Malíška. „Uvést Svatební košile na našem festivalu byl vždy můj sen. Když jsme před šesti lety založili náš festival, dala jsem si za cíl, že až nazraje čas, provedeme je u nás na Hudbě z ráje. Kantáta je napsána pro veliký symfonický orchestr a já snad příliš neprozradím, když řeknu, že ji v tomto provedení, tedy s orchestrem, uvedeme v roce 2025 na našem festivalu i jinde,“ říká umělecká ředitelka festivalu Karolína Cingrošová.

Hudební výlet po svérázném Maďarsku roztančený čardášem a verbuňkem chystá na středu 27. září Filharmonie Bohuslava Martinů. V 19 hodin začne ve Velkém sále Kongresového centra Zlín koncert, který představí kompozice dvou původem maďarských autorů, Concert Românesc od Györgye Ligetiho a Koncert č. 1 Es dur pro klavír a orchestr Franze Liszta, a vyvrcholí uvedením výběru ze souboru jednadvaceti uherských tanců Johannesa Brahmse v orchestrálních úpravách Alberta Parlowa, Martina Schmelinga nebo Antonína Dvořáka. Sólistou bude talentovaný dvacetiletý pianista Jan Čmejla, mimo jiné vítěz posledního ročníku prestižní klavírní soutěže Concours International de PianodʼEpinal pořádané v roce 2022. Orchestr bude řídit hlavní hostující dirigent Leoš Svárovský. Koncert je součástí Mezinárodního hudebního festivalu Harmonia Moraviae, který se koná od 21. září do 2. listopadu. Jaký byl jeho zahajovací koncert, si můžete přečíst v naší ReflexiPlus.

Lyrická opera v Chicagu chystá na listopad premiéru Janáčkovy Její pastorkyně, hrané v zahraničí pod titulem Jenůfa. S pěvkyněmi Lise Davidsen a Ninou Stemme v hlavních ženských rolích a s Pavlem Černochem jako Lacou ji hudebně nastuduje Jakub Hrůša. Režisérem inscenace, koprodukce s londýnskou Covent  Garden, kde se hrála v roce 2021, je Claus Guth. Německý umělec se mezinárodně prosadil zejména s Wagnerovými a Straussovými operami a se současnými operními díly, ale například v Salcburku také s Mozartem. Od 12. do 26. listopadu se uskuteční pět představení Jenůfy. Pro Hrůšu jde nejen o debut v Lyric Opera of Chicago, po newyorské Met druhé nejvýznamnější operní instituci v zemi, ale přímo o operní debut v USA. Ve městě na břehu Michiganského jezera, třetím nejlidnatějším ve Spojených státech, však už spolupracoval s Chicago Symphony Orchestra. Naposledy letos v červnu, kdy třikrát uvedli Mahlerovu Devátou symfonii. Dvaačtyřicetiletý český dirigent, šéf Bamberských symfoniků a designovaný hudební ředitel londýnské Královské opery Covent Garden, tam debutoval v roce 2017 se Smetanovou Mou vlastí, o čtyři roky později v Chicagu dirigoval Dvořákovu Šestou symfonii a díla Samuela Coleridge-Taylora a Samuela Barbera. Hrůša dirigoval už všechny orchestry takzvané Velké pětky amerického kontinentu – proslulá tělesa v Chicagu, Clevelandu, Bostonu, New Yorku a Philadelphii.

Houslista Kryštof Kohout získal čtvrtou cenu v Bartók World Competition – v budapešťské mezinárodní hudební soutěži nesoucí jméno skladatele Bély Bartóka. Třiadvacetiletý umělec pocházející z Plzně, dvojnásobný laureát ceny Plzeňský Orfeus, je nyní studentem ve třídě Davida Takeno na Guildhall School of Music & Drama v Londýně. Současně tam rovněž studuje hru na barokní housle u Pavlo Beznosiuka a improvizaci u Davida Dolana. Má za sebou vystoupení s tuzemskými orchestry i s tělesy v Británii, včetně provedení Bergova Houslového koncertu v síni Barbican s Guildhall Symphony Orchestra a dirigentem Adrianem Leaperem. Byl také pozván do smyčcového souboru LGT Young Soloists, se kterým absolvoval řadu turné a koncertů, a je členem stockholmského komorního orchestru O/Modernt, dynamického mezinárodního souboru složeného z hráčů na smyčcové nástroje z celé Evropy. Je nositelem cen z Kocianovy mezinárodní houslové soutěže v Ústí nad Orlicí a ze soutěží Whitgift International Music Competition v Croydonu, Art-Duo International Music Festival ve Vídni nebo Muse International Music Competition v Řecku. V současnosti se připravuje na lednový debut v sále Weill Recital Hall v Carnegie Hall v New Yorku… Bartókovu soutěž pořádá v Budapešti od roku 2017 s podporou maďarského státu Hudební akademie Ference Liszta. Je věnována střídavě klavíru, houslím a komorní hudbě, přičemž jednotlivé instrumentální obory přicházejí na řadu každý druhý rok a mezi nimi se koná skladatelská soutěž předjímající příští připravovanou interpretační kategorii.

Ve věku sedmdesáti let se uzavřel život kytaristy Václava Kučery, pedagoga Pražské konzervatoře a po čtyři desetiletí hráče Pražského kytarového kvarteta. Spolu s vedoucím souboru Markem Velemínským, který patří mezi žáky Jiřího Jirmala a Štěpána Raka, byl v roce 1984 jeho zakládajícím členem. Během částečné generační výměny se mnohem později členy kvarteta stali dva z jeho žáků – Matěj Freml a Patrick Vacík. Václav Kučera, finalista soutěže Radio France v Paříži z roku 1974, studoval na konzervatoři v Praze u Milana Zelenky a později na Vysoké škole múzických umění u Jozefa Zsapky. Na Pražské konzervatoři byl vedoucím kytarového oddělení. Narodil se 12. srpna 1953, zemřel 19. září 2023.

Česká televize vyhlásila oceněné snímky 60. ročníku festivalu televizních hudebních, tanečních a divadelních pořadů a filmů Zlatá Praha. Hlavní cenu Grand Prix si odnáší film Zamilovaná Orfea. Hodnotitele zaujal přesvědčivým oživením starověkého mýtu o Orfeovi. Za pomoci vynikající filmařské techniky si autor dobírá fenomén režijního divadla. Český křišťál získaly tři soutěžní snímky. Hudba pod hákovým křížem – maestro a violoncellistka z Osvětimi v kategorii dokumentu ukazuje, jak se hudba může proměnit v propagandu, ale také jak dokáže zachraňovat životy. Příběh stojí na kontrastu životních osudů dirigenta Willhelma Furtwänglera a cellistky Anity-Lesker Wallfisch, která sama přežila Osvětim. Křišťál v kategorii záznamů inscenačního umění získala Nevinnost. Poslední operu letos zesnulé skladatelky Kaiji Saariaho uvedl s velkým úspěchem Simon Stone na festivalu v Aix-en-Provence. Filmový režisér Phillipe Béziat umně přenesl napínavou atmosféru tohoto díla na televizní obrazovku. A ze soudku záznamů hudebních koncertů byl jako vítězný vybrán film Hudební cesta časem. Vilnius 700. Jedná se o skvěle natočenou Hudební cestu časem, která kombinuje hudbu mladých litevských skladatelů, současnou architekturu a pohyb snoubící se v meditativním prožitku. Snímek Nejpodivnější z andělů si odnáší cenu za mimořádný umělecký počin. Novozélandská filmová režisérka Rebecca Tansley úspěšně převedla komorní operu Nejpodivnější z andělů do filmového díla natočeného na skutečných lokacích, kde se rozehrává příběh vyvolávající pochybnosti o tom, kdo je vlastně příčetný a kdo nikoli. Film představující vzrušující, objevnou a přitom zábavnou cestu za jedinečností zvuku starých houslí a smyčcových nástrojů Temné tajemství pana Paganiniho si odnáší Cenu České televize, cenu za celoživotní dílo získali Alexandr Ekman a Mikael Karlsson. A ocenění Nadace Vize 97 obdržel film Nikola Márová: Portrét primabaleríny. Všechny snímky si lze až do sobotní půlnoci přehrát online.

Ve věku 92 let se uzavřel život houslisty a brněnského pedagoga Adolfa Sýkory, v letech 1952 až 1993 u pultu druhých houslí člena Janáčkova kvarteta, a to dlouhé roky v legendární sestavě s primáriem Jiřím Trávníčkem, violistou Jiřím Kratochvílem a violoncellistou Karlem Krafkou. Soubor s mimořádným renomé koncertoval ve více než 50 zemích světa. Z dvou stovek skladeb repertoáru hrál zpaměti pětatřicet. Původ má v roce 1947, kdy ho založili studenti brněnské konzervatoře; v současnosti kvarteto tvoří Miloš Vacek, Richard Kružík, Jan Řezníček a Lukáš Polák. Na Hudební fakultě JAMU, jejímž byl absolventem, vyučoval profesor Sýkora v letech 1963 až 2010 housle a komorní hudbu. Mimo jiné tam formoval několik komorních souborů, například Kvarteto města Brna, Kynclovo kvarteto a Trávníčkovo kvarteto, z mladších pak Graffovo kvarteto nebo Korngold Quartet. Mezi jeho žáky patří koncertní mistři Filharmonie Brno Pavel Wallinger a Marie Gajdošová, primárius Kubínova kvarteta Luděk Cap a další. Do roku 1991 se věnoval i sólové hře, často za klavírní spolupráce Jiřiny Kolmanové. Jako předseda správních rad Fondu a Nadace Leoše Janáčka se zasloužil o mnohé iniciativy a aktivity podporující a propagující skladatelův odkaz. V roce 2004 obdržel Cenu města Brna. Adolf Sýkora se narodil 5. května 1931 v Brně a zemřel tam 19. září 2023.

Slovenský filharmonický sbor je laureátem Ceny ministryně kultury SR. Jejím autorem je slovenský výtvarník Pavol Macho. Těleso cenu získalo za spolupráci s Berlínskými filharmoniky a jejich šéfdirigentem Kirillem Petrenkem v Čajkovského operách Piková dáma a Jolanta. „Slovenský filharmonický sbor je důkazem, že i ze Slovenska se dá být světový,“ řekl při přebírání ocenění generální ředitel Slovenské filharmonie Marián Turner. Zmíněné účinkování v německém Baden-Badenu a Berlíně v dubnu 2022 navíc sboru přineslo i prestižní německé ocenění „OPER! AWARDS“ v kategorii Nejlepší pěvecký sbor. Slovenský filharmonický sbor se nejblíže představí spolu se Slovenskou filharmonií na 58. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Bratislavské hudební slavnosti. Ve čtvrtek 28. září zazní v jejich interpretaci koncertní uvedení Čajkovského jednoaktové opery Jolanta v nastudování šéfdirigenta Daniela Raiskina a 2. října vystoupí v dílech Beethovena, Pärta a Skrjabina s Filharmonií Brno a jejím šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem.

Přední český klavírista Ivo Kahánek se již před několika dny představil na festivalu Dvořákova Praha s Beethovenovým Klavírním koncertem č. 3 c moll ve spolupráci s Tonhalle-Orchester Zürich pod taktovkou Paava Järviho. Je volbou pořadatelů i nyní v případě náhlého záskoku za indisponovaného Jana Bartoše. S Koncertem pro klavír, housle a smyčce d moll Mendelssohna-Bartoldyho vystoupí Ivo Kahánek ve spolupráci s New European Strings Orchestra pod taktovkou Dmitryho Sitkovetského nejprve 23. září na festivalu Dvořákova Praha v Betlémské kapli a také o den později v rámci Svatováclavského hudebního festivalu v ostravském Evangelickém Kristově kostele. Dmitry Sitkovetsky, dirigent, houslista, skladatel, aranžér, popularizátor hudby, byl shodou okolností společně s Ivem Kahánkem také členem poroty nedávno skončené soutěže Concertino Praga.

Díla českých skladatelů zazní v hudebně objevném klavírním programu, který předjímá nadcházející Rok české hudby 2024, kdy si veřejnost připomíná 200. výročí narození Bedřicha Smetany a 150. výročí narození Josefa Suka staršího. Český klavírista Matyáš Novák je v těchto dnech na americkém kontinentu a vystoupí na české ambasádě ve Washingtonu a v newyorské Bohemian National Hall. V New Yorku 14. září zahraje výběr z druhé knihy Českých tanců Bedřicha Smetany, Šest klavírních skladeb op. 7 Josefa Suka a nakonec svou vlastní úpravu Smetanovy Vltavy. „Věřím, že tato adaptace Smetanova vrcholného díla zachytí atmosféru plného orchestru,“ říká umělec. Už dnes ve Washingtonu představí navíc ještě výběr z Dvořákova cyklu Poetické nálady, op. 85 a prskavku Jaroslava Ježka Bugatti step.

Ve věku 77 let se uzavřel život barytonisty Klemense Słowioczka, operního i operetního pěvce, po tři desetiletí sólisty Komické opery v Berlíně. Nastudoval tam bezmála šest desítek rolí. Hostoval také v Moskvě, Varšavě, Vídni, Londýně, Tokiu, Melbourne a Tel Avívu i v Praze a Ostravě. V Berlíně, kde žil, soukromě vyučoval zpěv. Na Fakultě umění Ostravské univerzity působil později jako pedagog oboru sólový zpěv a herecká operní výchova. Ve Stonavě na Karvinsku, odkud pocházel, začal v roce 2006 pořádat mezinárodní soutěž v komorním a ansámblovém zpěvu Stonavská Barborka. Právě tam v dětství navštěvoval polskou základní školu, po ní chodil na Gimnazjum im. Juliusza Słowackiego v Orłowé. Ve studiu pokračoval na konzervatoři v Ostravě a pak na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. První profesní příležitosti a zkušenosti získal v Operním studiu Miloše Wasserbauera v Brně a během čtyřletého angažmá v tehdejším Státním divadle Ostrava; tam vynikl zejména ve dvou Dvořákových operách – jako Purkrabí v Jakobínovi a Marbuel v Čertovi a Káče – a ve dvou operách Mozartových, totiž Jako Figaro ve Figarově svatbě a Papageno v Kouzelné flétně. Členem souboru Komische Oper v Berlíně se stal v roce 1975 a byl tam v éře režisérů a ředitelů Waltera Felsensteina, Joachima Herze a Harryho Kupfera ve svém oboru pěveckou oporou souboru. Zpíval široký repertoár od Mozarta a české klasiky po Wagnera, Weila a soudobé autory. Získal titul Komorní pěvec. Jeho manželkou byla pěvkyně Uta Priew. Klemens Słowioczek, původně Klement, se narodil 27. listopadu 1945 ve Stonavě. Zemřel 5. září 2023.

Vojtěch Podroužek a Andrea Mottlová Vavrušová uvedou díla francouzských skladatelů 20. století pro hoboj a klavír. Koncert je součástí Cyklu klavírních koncertů s Augustem Försterem a vzácnými hosty, který pořádá Městská knihovna Klatovy, a koná se 6. září od 19 hodin v Refektáři jezuitské koleje v Klatovech. Vojtěch Podroužek studoval hru na hoboj na konzervatoři v Praze a na vysokých školách v Ostravě, Utrechtu a Stuttgartu. Absolvoval řadu mistrovských kurzů, vystupuje jako sólista s orchestrem, na kontě má i několik soutěžních úspěchů. Byl členem Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně, Orchestru Národního divadla v Praze, v současné době je sólohobojistou Komorní filharmonie Pardubice. Andrea Mottlová Vavrušová je sólovou klavíristkou, ale ráda se věnuje i komorní a orchestrální hře. Vystudovala pražskou AMU, je laureátkou několika významných klavírních soutěží. Spolu s hornistou Radkem Baborákem a violoncellistkou Hanou Baborákovou tvoří klavírní Trio Jadin. Pravidelně spolupracuje s předními českými orchestry.

Londýnský letní festival BBC Proms, největší evropská přehlídka klasické hudby, se po více než sedmi týdnech chýlí ke konci. V pořadí pětašedesátý koncert v jeho programu patří 4. září v Royal Albert Hall Semjonu Byčkovovi a Symfonickému orchestru BBC a v jejich podání Brucknerově Osmé symfonii. Současný šéfdirigent České filharmonie se tak objeví za pultem tělesa, které v Londýně od roku 2006 po šest let vedl Jiří Bělohlávek, v letech 2012 až 2017 jeho předchůdce v čele českého prvního orchestru… První zářijovou neděli mají BBC Proms na programu koncertní uvedení čtyřhodinové Berliozovy opery Trojané. Její nastudování s Orchestrem revolučním a romantickým, řadou sólistů a Monteverdiho sborem převzal po odstoupení Johna Eliota Gardinera dirigent Dinis Sousa, šéf britského tělesa Royal Northern Sinfonia a zakladatel a umělecký ředitel Orquestra XXI, sdružujícího nejlepší mladé portugalské hudebníky. Festival pak po několika dalších programech vrcholí a končí 9. září kultovním koncertem Last Night of the Proms. Řídí ho Marin Alsop, která byla před deseti lety první ženou v historii dirigující při této příležitosti. V současnosti je šéfkou Rozhlasového symfonického orchestru ORF ve Vídni a Polského národního rozhlasového orchestru, hlavním hostem Philharmonia Orchestra v Londýně a kurátorkou Ravinia Festivalu v americkém státě Illinois, na kterém má každé léto rezidenci Chicago Symphony Orchestra.