„Francouzský tenorista Benjamin Bernheim si získal své ctitele po celém světě.“

„Pro každého operního pěvce je zdravé zpívat písně.“

„Bernheim zaujal dokonalou pěveckou technikou a perfektně nastudovanými skladbami.“

V Praze si milovníci krásného zpěvu již zvykli, že koncerty významných současných operních pěvců zprostředkovává agentura Nachtigall Artists. Patří jí za to velký dík. Posledním příspěvkem pražské hudební scéně byl rudolfinský recitál tenoristy Benjamina Bernheima, kterého 19. listopadu doprovodila klavíristka Carrie-Ann Matheson.

Francouzský tenorista Benjamin Bernheim si získal své ctitele po celém světě, zejména interpretací francouzského repertoáru. Na začátku této sezóny jsme jej mohli vidět v titulní roli Offenbachových Hoffmannových povídek v přímém přenosu z MET. Významné operními domy usilují o jeho angažmá, pravidelně zpívá nejen v Paříži, ale i ve Vídni, v Londýně, ve slavné milánské La Scale, v Curychu, na festivalu v Salcburku, v Metropolitní opeře a jinde. Je vyhledáván zejména pro role ve francouzských operách, zpívá Werthera, Hoffmanna, Fausta, Romea, des Grieuxe (Massenet), ale též italský repertoár, např. Rudolfa, Edgarda, Vévodu v Rigolettovi, Alfréda, Nemorina, pro jeho současný hlasový obor je ideální také Lenskij v Evženu Oněginovi. Bohatý je též i jeho koncertní repertoár – tenorová sóla v oratoriích (např. Mendelssohnův Eliáš, Verdiho Requiem nebo Pucciniho Messa di Gloria), ale i písňový repertoár. Pro firmu Deutsche Grammophon nahrál za doprovodu Carrie-Ann Matheson písně francouzských skladatelů Berlioze, Chaussona, Duparca, Kosmy, Treneta a Brela.

A repertoár téměř totožný s tímto CD tvořil program Bernheimova vystoupení v Praze. Dvořákova síň Domu umělců byla zaplněna většinou milovníky písňového repertoáru, který je u nás stále v pozadí za tím operním. Zpívat písně není vůbec jednoduché, protože při interpretaci písní jsou pěvci doslova obnaženi, zpívají-li za doprovodu klavíru, musí zpívat výrazově i technicky naprosto dokonale a přesvědčivě, protože jestliže se něco může schovat za orchestrem, pouze klavírní doprovod odhalí všechny případné nedostatky. Také se ve většině pěveckých memoárů dočteme, jak je pro každého operního pěvce zdravé zpívat písně, které vyžadují dokonalou hlasovou techniku a výraz bez jakýchkoli operních manýr. Proto většina operních pěvců se písním věnuje a proto operní domy často pořádají písňová abonmá. V zahraničí je publikum daleko více zvyklé na písňové recitály, než je tomu u nás; také proto je u nás písňových koncertů velice málo. To si návštěvníci koncertu francouzského tenoristy Benjamina Bernheima v Rudolfinu 19. listopadu jistě uvědomovali.

Jestliže jsem již uvedl, že interpretace písně je v mnohém těžší než interpretace operní, o francouzské písni to platí dvojnásob. Francouzská hudba má svůj osobitý styl, který jen málokterý interpret ovládá. K tomu samozřejmě přichází ještě poměrně těžká výslovnost francouzského jazyka. To jistě pro Benjamina Bernheima jako rodilého Francouze nebylo těžké. Bylo to setkání s velice inteligentním pěvcem, který pražskému publiku převedl, jak se správně má francouzská píseň interpretovat. Na programu měl písně osmi francouzských autorů (Brel se sice narodil v Belgii, ale působil převážně ve Francii) a jejich interpretace v jeho podání by se dala charakterizovat celkem obecně. Zaujal dlouhými frázemi (perfektně ovládá dechovou techniku), hlubokým ponorem do zpívaného textu, zásadně nepoužíval prázdná operní gesta, jeho výkon byl prostý všech náznaků primadonství, působil velice přirozeně. Pokorně sloužil interpretovaným skladbám. Zpíval je v širokém dynamickém spektru, jeho hlas byl konstantně posazen v přední masce, měl volný krk a hlubokou dechovou oporu. Přímo ukázkově přecházel z pianissim ve střední poloze do výšek, tvořených ve voix mixtu, aniž by posluchač postřehl přechod do tohoto rejstříku. Dokonalá pěvecká technika a perfektně nastudované skladby (zpíval zpaměti, což nebývá samozřejmé; přineslo mu to jistý interpretační nadhled) byly také zárukou bezpečné intonace. Tři poslední písně recitálu od Josepha Kosmy, Charlese Treneta a Jacquese Brela (daly by se spíš označit jako šansony) byly poctou všem francouzským skladatelům i interpretům písní. Na oficiální program navázaly dva přídavky, které si vynutilo nadšeně aplaudující obecenstvo – nejprve árie Werthera ze stejnojmenné Massenetovy opery a potom populární píseň Sou-Chonga z Lehárovy operety Země úsměvů Dein ist mein ganzes Herz. 

Závěrem této recenze musím zmínit ještě dvě další skutečnosti. Především výbornou klavíristku (působí také jako dirigentka) Carrie-Ann Matheson, která byla svým stylovým hraním Bernheimovi více než potřebnou oporou a která mělo možnost sama se blýsknout v Chaussonově Interludiu v cyklu Báseň o lásce a moři. A druhá věc, ke každému koncertu i opernímu představení se všude vydává program. Bývá na různé úrovni. Program k tomuto koncertu byl přímo reprezentační, jednak fundovanou studií Vlasty Reittererové a Jitky Slavíkové, dále grafickým zpracováním a v neposlední řadě i texty a překlady zpívaných písní Vlastou Reittererovou.

Benjamin Bernheim okouzlil Prahu a ukázal všem návštěvníkům Dvořákovy síně Rudolfina, jak se má interpretovat francouzská píseň. Bylo to setkání s dokonalostí.

31. srpna příštího roku se uskuteční gratulační koncert k 25. výročí agentury Nachtigall Artists, na kterém vystoupí Pretty Yende, Pene Pati, Adolfo Corrado a snad i další umělci. Do té doby budou v Praze koncertovat Jonathan Tetelman, Diana Damrau, Jonas Kaufmann a další pěvci, včetně těch českých, které agentura zastupuje, např. Petr Nekoranec.

Foto: Petr Dyrc